Hlavní obsah

Na Horvátha občas dopadne splín z končící kariéry: Cítím nostalgii, ale ještě jsem nebrečel

Robert NeumannSport.czPrávo

Nemá přehled, kolikátou zimní přípravu začíná, ví však jistě, že je poslední. V létě Pavel Horváth definitivně uzavře kapitolu hráče a otevře nový příběh s názvem trenér. V rozhovoru pro Právo 39letá ikona Plzně popisuje, že si odcházení představovala veseleji, připouští, že jaro možná stráví v Domažlicích a odhaluje, jak se připravuje na trenérskou dráhu.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Záložník Viktorie Plzeň Pavel Horváth strávil podstatnou část podzimní sezóny na lavičce. A tuší, že podobně tomu bude i na jaře.

Článek

Jak je vám po těle po úvodních trénincích?

Zatím dobrý. Fyzické testy jsem odběhal ve stejné fazóně jako poslední čtyři roky. Jsem připravený, neříkám, že skvěle, prostě normálně. O dovolené jsem splnil tréninkový plán, navíc jsem byl desetkrát na ledě. Snažím se dělat věci jako vždycky. Jenom lovečák už na soustředění nevozím, přesedlal jsem na sójové maso.

Jde o vaši poslední přípravu. Padá na vás nostalgie, nebo vás to naopak těší?

Přemýšlím nad tím, že když mě teď něco bude bolet, že je to už naposled. (směje se) To je holt život. Na přeměnu se připravuji dva roky, blíží se to. Uvidím, jaké to bude, až se přiblíží termín závěrečného zápasu. Nějaká nostalgie na mě sem tam padne, ale ještě jsem nebrečel.

Na podzim jste vysedával na lavičce, spekulovalo se, že skončíte už v zimě. Byl ve hře tento scénář?

Jsem pevně rozhodnutý skončit v létě, byť tolik nehraju. Moje motivace je sáhnout si na pohár pro vítěze ligy. Věřím, že i pokud se na jaře na hřiště tolik nedostanu, že kluci to zvládnou tak, abych se mohl s trofejí vyfotit. Loučení by bylo o to hezčí.

Odcházení ze scény však asi neprobíhá podle vašeho plánu...

Nejlepší by bylo odehrát třicet kol, zvednout pohár, potěšit se z potlesku fanoušků a odejít. Ale málokomu to tak vyjde. Víte, kolem nás v Plzni jsou nyní smutné věci, které mě utvrzují v tom, že fotbal není opravdu to nejdůležitější (pozn. - stoper Marián Čišovský trpí vážnou chorobou).

Věříte, že si za Plzeň v lize ještě zahrajete?

Vidím, jak to je, klukům se celkem dařilo, není důvod do toho příliš rýpat. Chci si splnit to, co jsem říkal v době, kdy jsem byl pasovaný do této role: chci být připravený pomoct. Jasně, někdy mám smíšené pocity, nejsem zvyklý sedět na lavičce. Rád bych to kompenzoval. Pokud bude možnost a budu zdravý, chtěl bych hrát za Domažlice. Abych kariéru ukončil na hřišti a ne na lavičce.

Upřímně, na kolik věříte, že budete na jaře vytížený víc než na podzim?

Nechci říkat, jestli věřím, nebo ne. Ovšem trénovat jenom kvůli tomu, abych se na zápasy díval, to mě asi nebude úplně naplňovat. Zápasový adrenalin je stejný v první i ve třetí lize. Jak říkám, pokud kluci v Plzni budou hrát dobře, chtěl bych pomoct Domažlicím v boji o postup do druhé ligy. Pokud mě tedy ještě nemíní Plzeň někam prodat.(směje se)

Vyptával se na vás někdo?

Teď už ne, ale když jsem zkraje sezóny vypadl ze sestavy, nějaké dotazy byly. Jenže já vůbec nepřemýšlím, že bych z Plzně odešel. Jsem s vedením domluvený, že naše spolupráce bude pokračovat, i když už nebudu na hřišti jako hráč. Druhá věc je, že za ty roky, co jsem v klubu, jsem si tu vytvořil pevné vazby, nemám důvod odcházet. Jsem přesvědčený, že až v létě skončím s fotbalem, chci zkusit trénování. Příležitost tady dostanu.

Jako plnohodnotný asistent kouče Koubka?

Řeknu to takhle: budu se učit trenéřinu. Zůstanu v Plzni na hřišti, ale ne jako hráč.(usměje se)

Plánujete trenérské stáže?

Jsem domluvený s Pavlem Nedvědem na stáži v Juventusu, o Vánocích mě kontaktoval bývalý spoluhráč ze Sportingu Rui Jorge, který trénuje portugalskou reprezentaci do 21 let. Sice volal kvůli něčemu jinému, ale já jsem to hned chytil za pačesy. Ptal jsem se, jak by to vypadalo, kdybych přijel, odpověděl mi, že není problém. Jsem i ve spojení s koučem Baxterem, který mě vedl v Japonsku, jeho styl koučinku se mi líbil.

Od léta jste už konzultantem trenéra Koubka, chováte se v kabině jinak?

Nejde to. Přemýšlel jsem o tom, jestli bych třeba měl přestat chodit s klukama na kafe, myslím však, že ta doba přijde sama. Potom už budu chodit na kafe s trenéry. Stejně to tak skončí, proto to zatím neřeším. Myslím, že kluci sami poznají, kdy přijde zlom.

O to víc si společné akce s týmem užíváte?

Chovám se zkrátka pořád jako hráč. Netvrdím, že spolu potom nemůžeme na kafe zajít, ale určitě už s nimi nebudu chodit na pivo a na společné večeře. Bohužel i tohle k tomu patří. Někteří trenéři sice takoví jsou, ale z vlastní zkušenosti vím, že celý kádr kouče nemiluje. A kdyby se potom večírek protáhl, mohly by vzniknout konflikty.(směje se)

Reklama

Související témata: