Článek
Finanční nabídce tehdy nešlo odolat?
Jsem přesvědčený, že kdokoli by viděl tu nabídku, šel by do toho. Nebudeme si nic nalhávat, v Turecku jsou úplně jiné peníze než tady. Chtěl jsem to zkusit i po fotbalové stránce. Ale teď už bych to viděl jinak.
Po fotbalové stránce jste však nestrádal...
Co se týče fotbalu, nemůžu říct jediné špatné slovo. Klub fungoval skvěle, zázemí bylo neuvěřitelné. Každý z hráčů má v tréninkovém centru svůj pokoj, o tým se stará spousta lidí, pokud vznikne problém, odpovědný člověk ho vyřeší. Postavili nový stadión, na lepším jsem hrál pouze v Turíně na Juventusu. Ale život ve městě? Nic.
Co vám konkrétně vadilo?
Jezdil jsem každý den přes chudinskou čtvrť, bylo to fakt strašné. Jediné co měli, byli kozy, které pásli u silnice. Nikdo v Česku si nedovede představit, jaký mají život. Ale nelituji, že jsem tam šel, každá zkušenost je přece dobrá.
Co vás ještě zarazilo?
Že nikdo ve městě neuměl anglicky. Jedině ředitel banky. Když jsem si chtěl koupit televizi, musel jsem volat tlumočníkovi, aby mi to vyřídil. V klubu naštěstí anglicky mluvili, ale mimo něj ne. Abych hrál dobře fotbal, musím se cítit dobře v osobním životě.
Byl jste tam sám?
S přítelkyní, ovšem byli jsme zavření doma. Neměl jsem chuť nikam jezdit. Jedině když byl den, dva volna, létali jsme na výlety do Istanbulu. Jako spoluhráči. Letenky přijdou na pár korun. Tam se mi líbilo, pokud ještě někdy do Turecka, tak do Istanbulu. Jinam ne.
Kdy jste vycítil, že raději oželíte peníze a sdělíte vedení, že chcete skončit?
Když jsem se díval v televizi, jak Sparta kráčí ligou bez porážky a Plzeň vyřadila Doněck v Evropské lize. Tehdy jsem vycítil, že to je právě důvod, pro který bych fotbal chtěl hrát. Nejen pro peníze. Zkušený borec Tomáš Čížek nám mladým v Jablonci říkal: Peníze nejsou všechno. Odbyli jsme ho, mávli rukou, tvrdili jsme mu, že lze vydržet kdekoli.
Měl pravdu.
Samozřejmě, jenže si to musíte zažít na vlastní kůži. Myslím, že jedním z důvodů, proč se nyní Češi neprosazují v zahraničí, je, že máme jinou povahu. Jsme do party, potřebujeme být ve skupině. Zatímco v cizině se po tréninku všichni sbalí a jedou domů.
To v Plzni nehrozí, že?
V Jablonci byla také skvělá parta, ale v Plzni je super, že všichni táhnou za jeden provaz, netvoří se skupinky. Když na kafe, tak všichni. Kluci si ze mě sice dělají srandu, že mluvím po brněnsky a ještě rychle, ale já se zlobím jen naoko. Právě tohle špičkování mi v Turecku strašně chybělo.
