Rubriky:

1. liga

Nic jsem nepodcenil. Chci být úspěšný, říká jablonecký lídr Hübschman a odmítá roli hvězdy

18. února 2015 21:17 - Jablonec

Návraty hvězdných legionářů do nejvyšší fotbalové ligy končily většinou rozčarováním. Comeback záložníka Tomáše Hübschmana, jenž v Šachtaru Doněck válel deset let, byl jednou z hlavních událostí podzimu. Třiatřicetiletý borec v dresu Jablonce oslnil stabilní výkonností. Na severu Čech si mnou ruce, jaké terno s pražským rodákem udělali. Kapitán týmu trenéra Šilhavého je v hodnocení zdrženlivý. „Počkejme na konec sezóny," říká s úsměvem.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Po deseti letech v Šachtaru Doněck jste absolvoval první půlrok v české lize. Byl jste se svými výkony spokojený?

V mých očích jsou rozhodující výsledky klubu. Kdyby mi šlo o vlastní ego, šel bych hrát tenis nebo jiný individuální sport. Jsem spokojený s výsledky Jablonce. Ale ještě je předčasné něco hodnotit. Na to přijde čas až na konci sezóny a podle případné účasti v evropských pohárech. Na českou ligu máme v Jablonci nadstandardní podmínky. A proto musíme naplnit očekávání.

Nastal během podzimu okamžik, kdy jste si návrat do Česka vyčítal?

Nikdy takhle neuvažuji. Jakékoliv rozhodnutí člověk udělá, měl by si za ním stát. Jednou jsem si vybral Jablonec, tak za svojí volbou musím stát.

S Doněckem jste vybojoval celkem osmnáct trofejí. Nedospěl jste k závěru, že jablonecké ambice nenaplňují vaše představy?

Mým motivem je dostat Jablonec na top úroveň na delší dobu. Musíme přitáhnout lidi, aby vytvářeli na klub tlak a výsledky i hra nebyly otázkou jedné sezóny, nýbrž pravidlem.

Návraty úspěšných legionářů v minulosti často končily pohromou. Neměl jste z osudu řady předchůdců obavy, zda uspějete?

Ne. Nebyl jsem vystresovaný. Možná jsem měl strach z rozjezdu. Ale z pohledu týmu, protože přišla spousta nových kluků. A snad jsem se trošku obával, jak můj návrat vezmou fanoušci. Vše usnadnil fakt, že se nám dařilo.

Ale i velká jména v minulosti přes dobré výsledky klubu pohořela.

Já jsem necítil žádný tlak. Přece hrajeme fotbal pro lidi. Navíc z Doněcku jsem byl zocelený. Tam jsme byli skutečně pod tlakem. Pokud to převedu na Jablonec tak doslova pod nesrovnatelným tlakem. Každý rok jsme hráli Ligu mistrů, titul se bral jako samozřejmost. Pro mě je závazek potvrzovat výkony z minulého angažmá v dresu Jablonce.

A je lehké ustát tak velká očekávání?

Nikdy není nic snadného. Ale jména přece fotbal nehrají. Nikdo ke mně nevzhlíží s tím, že Jablonec má na soupisce Hübschmana, a tudíž se sám porazí.

Máte za sebou půlroční zkušenost s návratem. Proč řadu hráčů skok ze zahraničí do domácí soutěže nezvládne?

Je to individuální. Důležitý je zdravotní stav. Velkou roli může hrát podcenění. Je na každém hráči, jak k tomu přistoupí. Já nic nepodcenil. Chci být pořád úspěšný. Jdu na každý trénink i do každého zápasu s jasnou myšlenkou, proč to dělám. Je to o pracovitosti a myšlení.

Pomohlo vám ke zdárnému návratu, že jste zamířil do klubu, jehož fungování jste v minulosti poznal? Nebo se Jablonec od sezóny 2000/01 změnil natolik, že jste přišel do zcela odlišného prostředí?

Určitě to hrálo roli. Je zde spousta lidí, kteří v Jablonci působili i při mém tehdejším hostování ze Sparty. Ředitel Flodrman, pan Pelta či spousta kluků z realizačního týmu jako je lékař, masér či kustod. Zase tolik se nezměnilo. Až na podmínky. Ty jsou na českou ligu nadstandardní.

Vnímáte, že v českém prostředí k vám okolí vzhlíží jako k hvězdě?

Rozhodně se do takové polohy netlačím. Zažil jsem pár hvězd (směje se). Brazilce Fernandinha, který je nyní v Manchesteru City, či Williana, jenž působí v Chelsea. Mají fotbal v krvi, obrovský talent, ale nikdy se nechovali nadřazeně, nehráli si na primadony. Danému označení se rovněž bránili. Existují prostě lídři týmu a zkušenější hráči, kteří táhnou mužstvo na hřišti. Pokud úkoly naplní, stávají se v uvozovkách hvězdami. Jenže nejde jen o výkony na trávníku. Mám na mysli životosprávu, vystupování na veřejnosti.

Berou vás jako výjimečného spoluhráči v Jablonci?

Nemyslím, že na mě hledí jako na hvězdu. Spousta jich vidí, že mám něco za sebou. A také vědí, že strašně nerad prohrávám. Poznali, že jsem nepřišel jen kvůli penězům, ale pomoc k úspěchu.

Chovají k vám mladí hráči velký respekt?

Doba je jiná, než když jsem já začínal. Taková moderní, rychlá. Začínající kluci jsou mnohem vyspělejší, než moje generace v jejich letech. Obecně respekt spíše chybí, než by přebýval.

Trenér Šilhavý netají, jak velkou roli hrajete v jablonecké kabině. Musel jste řešit nějaké nepříjemné situace s mladšími spoluhráči?

Dnes už není mnoho věcí automatických jako v minulosti. Občas si tudíž musíme třeba připomenout, že mladí mají pomáhat kustodům. Já byl v Doněcku šokovaný, že mladí nedělali vůbec nic. Ekonomické možnosti to nevyžadovaly. Měli jsme lidi na všechno. Tady je situace jiná, a tak je třeba určité věci ctít.

Mnozí experti tvrdí, že úroveň nejvyšší soutěže šla dolů a tudíž by mělo být snadnější se prosadit. Jaký je váš názor?

Nemyslím, že by liga byla horší nebo lepší, než před deseti lety. Záleží samozřejmě na kritériu, které si vezmeme. Pokud se zaměřím na prodej hráčů do velkých klubů, je situace určitě horší, než v době mého odchodu. Ze Sparty či ze Slavie bylo jednodušší tehdy odejít do velkého zahraničního klubu, protože oba kluby pravidelně nastupovaly v evropských pohárech. Ti kluci byli více na očích, více prověření.

Projevuje se negativně chybějící konfrontace na mezinárodní scéně?

Rozhodně! V minulosti Sparta pravidelně hrála Ligu mistrů a postupovala do další fáze. Jenže v posledních letech kromě Plzně nikdo v Champions league nehrál. Přitom právě tahle soutěž je měřítkem a prostředím, v němž se odehrávají největší transfery.

Zkušenosti s evropskými poháry máte. Je v silách Jablonce, aby se prosadil i na mezinárodním poli?

Plzeň je ukazatelem. Z průměrného českého klubu se vypracovala na špičkový. A v Lize mistrů uhrála dobré výsledky. Takže se vracím k tomu, že vše je jen o pracovitosti a myšlení každého hráče.

Tomáš Hübschman
Narodil se 4. září 1981 v Praze. S fotbalem začal ve Spartě, kde naskočil i do první ligy a hrál za klub až do léta 2004. Jen sezónu 2000/01 prožil v Jablonci. S letenským týmem vyhrál jednou mistrovský titul i tuzemský pohár.
V létě 2004 odešel do Šachtaru Doněck, s nímž vybojoval osmkrát ukrajinský titul, čtyřikrát tamní pohár, pětkrát ovládl Superpohár a slavil i triumf ve finále Poháru UEFA.
Byl členem bronzového týmu Česka na ME 2004 v Portugalsku, hrál na ME 2012. S reprezentací do jednadvaceti let vybojoval titul mistra Evropy (2002).
S manželkou Janou vychová dceru Michaelu a syna Tomáše.
Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..