Článek
Ještě na jaře minulého roku hrál Kladrubský na Slovensku. V dresu Slovanu si však přetrhl křížové vazy v koleni. „Když jsem měl stejný problém s levou nohou, vrátil jsem se po osmi měsících," vysvětluje obavy, které ho tížily před pár měsíci.
To byl ještě hráčem Slovanu. Jenže v Bratislavě mu neprodloužili kontrakt, a tak se defenzívní záložník či obránce vrátil do Dynama, kde s fotbalem v pěti letech začínal. Během podzimu stihl čtyři zápasy, v nichž Jihočeši brali sedm bodů. Není divu, že před jarem byl jmenován kapitánem a má být klíčovým mužem boje o záchranu.
| Očima trenéra Luboše Urbana |
|---|
| „Když jsem Jirku Kladrubského viděl na začátku sezóny a zhodnotil si jeho stav, vůbec mě nenapadlo, že by nám pomohl. Ale rehabilitace v Itálii ho hodně posunula. Jeho přínos v závěru podzimu byl obrovský. Je velmi pozitivní do kabiny, obrovsky přínosný na hřišti. Navíc je to Jihočech s touhou rvát se za barvy Dynama. Pro nás je nepostradatelný.“ |
„Cítím se hodně silný. Koleno až na menší úlevy vydrželo celou přípravu. I svaly v noze jsou v pořádku, přestože návrat vyšel zrovna na zimní období, kdy jsou nejhorší terény a hodně velká porce tréninků probíhá na umělé trávě. Párkrát jsem musel překousnout bolest, ale nebylo to tak, že by mi měla upadnout noha. Nebýt ale rehabilitace v Itálii, možná bych teprve teď začínal trénovat s míčem," lebedí si Kladrubský s odstupem nad rozhodnutím vyrazit v minulém roce za léčbou na specializovanou kliniku do Janova. A dokonce dvakrát. Nejprve v období duben–květen, následně červenec– srpen.
Kladrubskému pomohl i Kucka
„Operaci jsem podstoupil v závěru března. Slovan mi nedovolil zákrok v Římě. Pak trval na rehabilitaci v klubových podmínkách, což jsem odmítl. Juraj Kucka, bývalý spoluhráč ze Sparty působící v Janově, mi domluvil léčbu v Itálii. A bylo to neuvěřitelné. Už dvacet dnů po operaci jsem na speciálním pásu mohl běhat," vzpomíná Kladrubský na těžké období.
„Denně jsem byl na klinice od devíti do pěti. V tělocvičně, bazénu, později jsem přidával posilovnu a běhání. Pořád se mnou byl jeden fyzioterapeut. A po určité době koleno vždycky prohlédl lékař a rozhodl, jestli se můžu posunout dál," líčí Kladrubský, který se při léčení potkal i s hvězdami jako Chilan Pinilla či italský mistr světa Gilardino. „Naučil jsem se pár italských slovíček a celkově šlo o velkou školu, jak všechno funguje v zahraničí," vypravuje.
Drahá investice do svého zdraví
Když se vrátil na jih Čech, odcestoval do Itálie už coby hráč Dynama znovu. „Cítil jsem, že koleno není v optimálním stavu," vysvětluje Kladrubský, jenž musel za celou rehabilitaci zaplatit téměř šest set tisíc korun ze svého. „Je to pěkný ranec, ale ještě mám pár let fotbalu před sebou, tak snad to byla správná investice," doufá kapitán Jihočechů. A to ještě nehradil nic za bydlení, protože dočasně žil u kamaráda Kucky. „Jezdíme společně na dovolené. Byl jsem tam i s rodinou a v rámci možností si Itálii maximálně užil."
Už v zimě mohl dát Dynamu sbohem. Měl nabídky ze zahraničí. „Na podzim jsem odehrál málo zápasů, nemám zatížení. Nechtěl jsem někam jít a pak sedět na lavičce. I na úkor peněz jsem se rozhodl zůstat doma. Chci pravidelně hrát a získat jistotu. Pak možná přijde ještě lepší nabídka," netají Kladrubský, že se vidiny zahraničního angažmá nevzdává. „Nejdříve však s Dynamem zachráníme ligu," říká odhodlaně.
Psychického vypětí z boje o záchranu se neděsí. „Je to podobné jako hrát o titul. I když na čele tabulky je to asi snadnější, protože nezdar tým neodsuzuje k pádu do druhé ligy," přemítá borec, jenž nosil kapitánskou pásku už ve Slovanu. „Ale necítil jsem takový tlak. Tady jsem doma, navíc už mám něco za sebou, takže velké očekávání je pochopitelné," přijímá Kladrubský výzvu boje o setrvání mezi fotbalovou elitou.
