Článek
Mluvíte o laciné prohře, ale není chyba ve vašem mužstvu? Hodinu drželo Duklu na distanc, vedlo a nic jí nedovolovalo, jenže po šedesáti minutách zvolnilo a nabídlo domácím, aby výsledek otočili...
Jenže jak k tomu došlo? Po nešťastných situacích, z nichž jsme inkasovali. Při prvním gólu si moji hráči stěžovali na strkání, k němuž v šestnáctce došlo, díky kterému Dukla vyrovnala, druhou branku si dal Brabec sám, před třetí došlo k jasnému faulu na Fleišmana, do něhož protihráč strčil, a on tak nemohl střele Mareše zabránit.
Takže rovněž brekot a nářky, jako hráči?
Ale vůbec ne, jsem dalek toho, abych brečel. A i hráčům jsem hned po zápase řekl, že stesky a nářky na to, že do nich někdo strčí, nebo je podrazí, jsou k ničemu. Ani takovéto situace je nesmí oslabit, ba naopak - musí se k nim postavit čelem. Být natolik připraveni, aby příště soupeřovo strčení či podražení ustáli.
Vytýkal jste jim ještě něco?
Malou aktivitu v ofenzívě, což byl problém, s nímž jsme se potýkali už v přípravě a jenž se projevil i na Dukle. Ve hře dopředu chci od hráčů daleko víc. Rovněž tak od nich chci, aby se během utkání ovládali. Není možné, abychom během první půle dostali dvě žluté karty za zakopnutí balónu. Nasčítané karty nás přece mohou v budoucnu oslabit a stát se rozhodujícím jazýčkem na pomyslných vahách v zápasech, v nichž bude zbytečně vykartovaný hráč chybět. I o tom si ještě promluvíme.
Zatím mluvíte hodně kriticky, ovšem nějaká pozitiva jste na vystoupení svého týmu přece musel také najít...
Po tragické obranné hře v první půli předchozího střetnutí se Slavií nemám připomínky k naší defenzívě. S Duklou hrající konstruktivní fotbal, při němž těží ze zažitých standardů, silné pravé strany své sestavy a výborného Karavajeva pak především, jsme neměli problém. Domácí nás nepřehrávali, do šancí se nedostávali, tudíž nemám důvod obranu kritizovat.
Brabec, kterého jste narychlo angažovali po tristním výkonu obránců v prvním střetnutí se Slavií, si však dal vlastence....
Nevím, zda mohl centrovaný balón pustit, nebo zda se prostě nedokázali s brankářem Kolářem dohodnout, ale každopádně to byla jen hloupá a nešťastná chyba v jeho jinak dobrém výkonu.
Přesto, nebylo přílišným rizikem ho po pouhých čtyřech trénincích s mužstvem zařadit okamžitě do základní sestavy?
Liberecké mužstvo bylo zvyklé, že vzadu hrával stoper kalibru Kováče, který ostatní dirigoval. A bylo tady i další specifikum plynoucí z toho, že v kádru je hodně cizinců. On je musel řídit a komunikovat s nimi anglicky. Jenže Kováč už v sestavě není, a vznikl tudíž problém. Snažili jsme se ho vyřešit právě nasazením Brabce a Pokorného, protože oba umí anglicky dobře.
Však se také Brabec činil a Sackeyho dirigoval...
A na jeho zlepšené hře se to projevilo. Je to velmi dobrý, ale také živelně si počínající fotbalista, na Julisce však už hrál tam, kde hrát měl. Jsem přesvědčen, že bude ještě lepší, neboť potenciál v sobě má a ve hře dopředu je schopen odvádět daleko víc.
To ale platí o celém mužstvu, jež by sestupové starosti rozhodně mít nemuselo. Svými fotbalovými kvalitami ke dnu tabulky nepatří...
Jenže v tuto chvíli nám sestup hrozí. Proto se musíme dát promptně do pořádku, proto musíme v příštích zápasech zamezit tomu, aby se z přemíry snahy, nasazení, bojovnosti anebo třeba i z následné frustrace nestávaly podobné věcí jako na Dukle. Abychom nehledali chyby jinde než na trávníku a u sebe samých. Abychom nebrečeli a příště ustáli podobné situace, o nichž byla řeč. Abychom zapomněli na křivdu, byli silní a vyrovnali se s ní.
