Článek
Staronový trenér Slovanu Liberec David Vavruška (uprostřed) na úterním tréninku.
Na lavičku A-týmu Slovanu se od juniorky vracíte ani ne po roce. Nyní je to ale asi za smutnější situace.
Situace je podstatně jiná než před rokem. Tlak se asi nedá s tím, jaký byl před rokem, moc srovnávat. Ale svým způsobem, obecně je to podobné. Před rokem byl tlak na čtvrté místo, přání být v pohárech bylo obrovské. O tlaku ze současného stavu se není třeba bavit.
Rozmýšlel jste si, jestli kývnete?
Nemůžu váhat, jsem součástí Slovanu Liberec. I z logiky věci v tuto chvíli vyplývá, že trenér zvenčí není reálná varianta. Kouč zvenčí by mužstvo měsíc poznával, na rozkoukávání ale teď není čas. Musíte znát hráče. Kdybych majiteli řekl, že to neudělám, tak za prvé bych byl srab, za druhé bych šel proti firmě. Prostě neexistovala varianta, že bych to nevzal.
Ale říká se, dvakrát nevstoupíte do stejné řeky.
Nečekal jsem to, ale zase beru věci, jak jdou. Jsem pragmatický člověk, je to moje práce, svobodně jsem si ji vybral, nikdo mě k ní nenutil, prostě se přesunu od juniorky k áčku. Budu trénovat stejný klub, se stejným zaujetím. Musíte být v životě připravený na všechno. Nejsem nervózní, jsem v klidu, a vím, do čeho jdu.
Jste v klidu, i když hrozí sestup?
Musím být v klidu. Nepomůžu nikomu, když budu nervózní. Pokud budu ve stresu, budu dělat chyby. A ty my si nemůžeme dovolit.
Klid budete ordinovat především?
Samozřejmě. Tím, že si budu před hráči kousat nehty, nikomu nepomůžu. Hráčům ani nám.
Vrátíte do týmu Dzona Delarge, který byl v zimní přípravě přeřazen k vám do juniorky?
Ve hře je úplně všechno. Dzon si řekl o návrat už jen tím, jak v juniorce pracoval. Na rovinu, já jsem s ním neměl žádný problém, fungoval jako profík. Až musím říct, že mě to překvapilo, až takhle jsem to nečekal.
Bude jeho návrat jedním z vašich prvních kroků?
Může to tak být.
Hráči si spolupráci s vámi v minulé sezóně chválili, může to být jeden z vašich trumfů?
Pokud to tak je, pokud to bude ten správný impulz, bylo by to fajn. Kluci mě znají, vědí, že je to bude bavit. Je však otázka, nakolik se dokážeme v tuto chvíli uvolnit. Doufám, že jo.
Razíte ofenzivní fotbal, dá se však o záchranu hrát útočně?
O záchranu se musí hrát tak, aby se dělaly body. Jakým způsobem chceme hrát je sice hezké, ale my musíme především dělat body.
Bude vám to ale vyhovovat?
Nebudu rozpolcený, jsem soudně uvažující člověk. Že mi ofenzivní pojetí vyhovuje, je krásný, práce v juniorce je úžasná, ale tohle je jiná práce, je na mně, abych přepnul pozornost a začali jsme dělat body.
Takže nyní budete spíš psychologem než trenérem?
Myslím, že psychologie k práci kouče patří, bez ní tuto činnost vykonávat nemůžete. Ano, teď to bude spíš o psychice, nyní je to jen o hlavě. Líp kopat hráče už teď nenaučíte, ani je lépe centrovat. Musíme se pokusit odehrát zbývající zápasy s co nejčistší hlavou. Je to složité, ale od toho jsme tady.
Máte těžký rozjez, venku Ostrava a Plzeň...
Rozjezd přece může být dobrý. A pokud by to bylo ve chvíli, kdy se to nečeká, o to by to bylo lepší.
