Článek
V Příbrami jsou hráči, kteří přišli s nálepkou „problémový“. Například Řezníček, Zeman, Fořt, Bednář. Jak se vám s nimi pracuje?
Záleží, kdo si co pod tím pojmem problémový hráč představí. Já se na hráče dívám po fotbalové stránce. To znamená, jak hrají v zápase, jak pracují v tréninku, jak se chovají v kabině. Ti, které jste jmenoval, včetně Řezníčka, který odešel do Sparty, odvádějí na hřišti kvalitní výkony a mají stoprocentní přístup k tréninku. Samozřejmě každý jsme jiný, máme jiné uvažování, jedním z mých úkolů jako trenéra je, co nejvíc tyto odlišné osobnosti sladit ve prospěch kolektivu.
Takže vy tyto hráče za problémové nepovažujete?
Rozhodně ne. Dělají na maximum to, co po nich chci. Spíš se zděšením sleduji, kdo všechno může dostat nálepku problémového hráče. Někde jsem četl, že problémový je například Tomáš Pilík, kterého považuji za kluka, který nemá vůbec žádný problém. Mám doje, že tu nálepku některým hráčům dávají především média.
Proč se tedy mluví o problémových hráčích?
Podle mne to je otázka přístupu k hráči jako osobnosti, respektování ho a schopnost s ním najít společnou řeč. Je to o každodenní práci s lidmi. Musíte z těch individualit vytvořit tým, sladit tyhle extroverty s introverty, tedy ty s nálepkou problémový s těmi hodnými. Když vezmu ty, které jste jmenoval a vedle nich Pepu Hnaníčka, kluka, který je rodinný typ, naprosto spořádaný, funguje to dobře. Táhnou za jeden provaz, jsou tým. To je pro mne podstatné.
Trenéři někdy řeší potíže s hráčem tím, že ho vyhodí z mužstva. Vy jste nějakého hráče za čtvrt století trenérské práce vyhodil?
Z mužstva ne. Nevzpomenu si, že by z mužstva musel odejít hráč, který by měl kvalitu, ale já si s ním nedokázal poradit. Z tréninku jsem nejspíš někoho vyhodil, bylo by asi divné, kdyby se něco takového nikdy nestalo, ale nevzpomenu si na konkrétní jméno.
V minulosti se ale hodně probíralo, že jste měl problémy s Markem Kuličem...
Když přišel do Budějovic, slyšel jsem z různých stran, že s ním budou problémy. Nebyly, dohodli jsme se a já na tu spolupráci rád vzpomínám. Podobné to bylo s Tomášem Jandou, varovali mě, že je nezvládnutelný, nemá životosprávu, ale já ho do mužstva chtěl. Přišel a dával góly, pomohl zachránit v Budějovicích ligu. Neměl jsem s ním problém.
Z vlků jste dělal beránky?
To ne, ale je fakt, když se za tím ohlédnu, že mě se s těmi tzv. problémovými hráči dělalo a dělá dobře. Bednář přišel připravený, začlenil se hned. Fořt měl zdravotní problémy, potřebuje dohnat fyzičku, dává se dohromady. Charakterově je v pořádku. S takovými lidmi rád pracuji. Mají zkušenosti, nemusím jim vysvětlovat, co liga obnáší.
Za vzorňáka je považován Tomáš Zápotočný, i když v tomto ročníku dostal už dvě červené karty.
On také vzorný je. V přístupu k tréninku, v němž mi ohromně pomáhá s mladými. Když třeba něco přehlédnu, co neudělali dobře. Tomáš je sám upozorní a řekne, jak to mají udělat. A oni ho respektují. Ty karty s tím nesouvisí. Třeba ta na Bohemians byla hodně přísná. Není to záludný hráč.
Čím si vysvětlujete, že se o Příbrami mluví jako o Starkově polepšovně?
Nevím... Je fakt, že jsem to slyšel, ledacos se o příbramských hráčích povídá, ale za ty roky praxe musím říct, že v Příbrami je jeden z nejlepších kolektivů, jaký jsem kdy trénoval. Přístupem i charakterově. Nemohu si stěžovat, mohu jen chválit.
Jak do toho zapadají mladí, kterým dáváte hodně příležitostí?
Velmi dobře. Učí se od starších kluků a rostou. V kádru máme několik dorostenců a nejméně dva si říkají o základní sestavu. Vzhledem ke složení mužstva k ní má nejblíže Aleš Matějů na levém okraji obrany. Blízko je i Jan Suchan, ale ten má ve středové řadě mnohem větší konkurenci. Určitě bude dostávat příležitost, je první čí druhou volbou pro střídání. Šanci během jara dostanou i další z našich odchovanců.
