Článek
Když jste před dvaceti měsíci do Plzně přišel jako posila z bundesligového Berlína, napadlo vás, že budete tak dlouho čekat na stálou důvěru trenéra?
Když jsem mířil do Viktorie, věděl jsem o velké konkurenci. Musel jsem si vybojovat pozici i na předešlých štacích v Moskvě a Berlíně. V Plzni jsou čtyři kvalitní stopeři. Nemám jisté místo, musím pořád bojovat a dokazovat maximální přínos, hrát bez chyb.
Představovala vítězná trefa do sítě Liberce velké povzbuzení a současně úlevu, že jste se poprvé od návratu prosadil i v koncovce?
Já to moc neřešil. Od příchodu jsem vždy hrál třeba dva či tři zápasy, pak čtyři zůstal na lavičce, abych následně naskočil do hry jako střídající a zase se vrátil mezi náhradníky. Kdybych nastupoval pravidelně, čekání na gól by bylo jinačí.
Vaše vítězná trefa zajistila Plzni devět kol před koncem náskok pěti bodů na druhou Spartu. Jak náskok vnímáte?
Dodává nám jistý klid. Ale pořád je ve hře moc bodů. Musíme být stoprocentní doma. Venku nehrajeme zatím podle našich představ, tam to musíme urvat.
Zatímco doma jste soupeře drtili, venku jste sice byli bodově stoprocentní, ale výkony měly k představení týmu usilujícího o titul daleko. Proč Plzeň provází takové výkyvy?
Hřiště po zimě v Hradci i na Dukle byla špatná, rozbitá. Navíc prostředí, které nenabudí. V Plzni nás publikum ohromně podporuje. Ale nejde o nic jiného, než se připravit v hlavě. Doma jsme silní fotbalově. Venku se musíme soupeřům vyrovnat nasazením, což se v prvních dvou duelech nepodařilo stoprocentně. Prohrávali jsme spoustu soubojů, neměli odražené míče. Pro utkání v Ostravě je tedy hlavním úkolem vyrovnat se domácím v důrazu.
Jak velkou hrozbu pro vás představuje Milan Baroš, jenž se stal v jarní části klíčovou osobností Baníku a s nímž se znáte z působení v reprezentaci?
Už toho neběhá tolik jako za mlada. V minulosti to byl buldočí typ, teď prodává zkušenosti. Podrží míč, rozehraje a v pokutovém území je ohromně nebezpečný.
S blížícím se koncem ligové soutěže roste i tlak na uchazeče o titul. Lze porovnat tlak v plzeňském dresu s nároky, jimž jste čelil během působení v Moskvě či Berlíně?
Největší tlak byl jednoznačně v Německu. Dvakrát jsme sestoupili, dvakrát postoupili. Hráli jsme permanentně pod obrovským tlakem. Ve srovnání s Viktorií to bylo o notný kus dál.
Je jednodušší hrát o český titul, než o postup z druhé bundesligy a udržení mezi německou elitou?
Rozhodně je to příjemnější. I když dva postupy v Berlíně pro mě vlastně představují menší tituly. Oslavy a zážitky spojené s návratem do bundesligy byly neopakovatelné, moc krásné. Pořád na ně rád vzpomínám. A rád bych konečně slavil i titul.
Tím českým se ale přece pyšníte už ze sezóny 2009/10, kdy jste působil ve Spartě.
Já si prvenství se Spartou nepočítám. Odehrál jsem tehdy jen podzimní část sezóny, než jsem odešel do Berlína. Titul pro mě představují oslavy po posledním zápase, okamžik s pohárem nad hlavou To jsou zážitky, které vydrží do konce života. Tudíž mám jen tři takové poloviční, když vezmu sparťanský podzim a dva postupy z druhé bundesligy. Ale doufám, že letos konečně budu slavit a okamžiky s trofejí pro nejlepší tým si pak náležitě vychutnám.
