Marián má na titulu stejný podíl jako třeba já, prohlásil dojatý Horváth

Trošku jinak, než když jsem byl úplně aktivní hráč. Doufám, že malinký podíl na titulu mám, byť jsem nebyl na hřišti tolik. Jsme součástí týmu, u nás není až tak důležité, kdo je v mezi jedenácti vyvolenými, ale tady parta funguje. Vím, že je to hodně omílané, když se daří, jenže my jsme měli i momenty, kdy se nedařilo a mužstvo se dokázalo semknout a vyhráli jsme ligu dvě kola před koncem. Paráda.

Byli jsme domluveni, že když bude jednoznačný průběh, že bych šel na hřiště dřív, ale já nejsem ve stavu, že bych byl schopný odehrát čtvrt hodiny, musím říct, že jsem nohu cítil i tak. Byl jsem šťastný za přivítání fanoušky, měl jsem slzy už za krajíčkem.

Všichni věříme, že to Marián ještě zvládne, vidíme v něm chtíč. Bohužel s tímhle nezmůžeme nic, hrozně moc mu fandíme, doufám, že to bude úspěšné. Průběh této nemoci je hodně těžký, ale ještě není konec. Doufám, že Marián bude bojovat, jako bojoval na hřišti.

Myslím, že to bylo pojaté od začátku tak, aby tam s námi Marián byl. Nevidím důvod, proč by tam být neměl. Udělal pro nás strašně moc věcí, a byť letos nenastoupil, podíl na titulu má stejný jako třeba já.

Byla, o tom není pochyb. Myslím, že jsme dospělí lidé, samozřejmě život je někdy krutý. Titul je prostě pro Čišu a tím to hasne. Nic jiného jsme v hlavách neměli, šance byla veliká, nechtěli jsme ji promarnit.

Dá se říct, že jsem odešel na vrcholu, byť jsem tolik nehrál. Za čtrnáct dnů si zvednu pohár a tím skončím s aktivní kariérou. Ze zdravotního stavu radost nemám, obtěžuje mě to v normálním životě, budu to muset řešit, ovšem co se týče fotbalu, lepší konec ve čtyřiceti letech jsem si nemohl představit.

Věřím, že při rozlučce bude stejná atmosféra, jako když jsem nastupoval na trávník proti Jihlavě. Bude to pro mě těžké, ale zároveň krásné.