Článek
„Bohužel mě potkalo těžké zranění křížového vazu. Stalo se mi to loni v letní přípravě. A kromě léčení a rehabilitace jsem pak sledoval fotbal jen z tribuny," vysvětlil Michal Hubník svoji dlouhodobou absenci na trávnících.
Z hlediště pozoroval i zápas FK Jablonec s Baníkem Ostrava při domácím loučení jabloneckého týmu s vlastními fanoušky. „Pro každého fotbalistu je těžké být na stadiónu a přitom zůstat jen nečinným divákem. Ale myslím, že jsem byl aspoň součástí kabiny. Neodehrál jsem ani minutu a klukům jsem jen držel palce. Zvládli to skvěle," pochvaloval si Hubník třetí místo Jablonce v první lize a zároveň postup do evropských pohárů.
Jak vidí svou perspektivu? „Zatím nevím, jaká bude moje budoucnost. Až počátkem června definitivně skončí sezóna, bude se to řešit, stejně jako další věci. Mou prioritou je, abych se dal zdravotně do pořádku. Pak se mohou dostat k jednání i další záležitosti ohledně fotbalu. Sedneme si a posoudíme, jak by se mohlo vyvíjet moje další působení," pravil Hubník.
Romanovi přál reprezentaci
Jakmile ale přijde řeč na jeho bratra Romana Hubníka, hned ožije. „Když jsem nehrál já, tak jsem sledoval aspoň bráchu. Na jaře odváděl Roman za Viktorii Plzeň na místě stopera a lídra obrany fantastické výkony. Byl jedním z klíčových hráčů při cestě za mistrovským titulem. Třeba na Spartě vstřelil důležitý gól," vykládal Michal Hubník.
„Přál jsem mu pozvánku do reprezentace. Dokonce jsem četl, že by ji dostal, ale zranil se a tím možnost jeho návratu do národního týmu zatím padla," dodal jablonecký fotbalista na adresu sourozence.
