Rubriky:

1. liga

Vojáček má Baník pořád v srdci, na Bazaly už ale nechodí

30. května 2015 14:30 - Ostrava

S fotbalem sice excelentní obránce Rostislav Vojáček začal v jihomoravském Kojetíně, své srdce ale věnoval Ostravě. S Baníkem v jeho nejslavnější éře získal tři mistrovské tituly a v modro-bílém dresu odehrál rekordních 381 zápasů. „Mám ho pořád v srdci, pohled na současný Baník je ale velmi smutný,“ říká 66letá fotbalová legenda.

 

Jiří Tomaškovič, Právo

Co pro vás znamená Baník? Ještě pořád jste Baníkovec?

Jednoznačně, s Baníkem mě pojí silné pouto. Přišel jsem do Ostravy v roce 1970, kdy byl Baník ještě průměrným mužstvem. Vhodně ale tehdy posiloval, až jsme v roce 1976 za trenéra Rubáše dosáhli na premiérový mistrovský titul. Své možnosti jsme naznačili už v roce 1974 za Tomáše Pospíchala, kdy jsme v Poháru vítězů pohárů postoupili až do čtvrtfinále.

Nejslavnější období vás ale teprve čekalo. Tušili jste, že dosáhnete takových úspěchů?

To asi ne, ale naznačili jsme, že toto mužstvo má v Evropě co říct. V následujících letech jsme to pak několikrát potvrdili. Vrcholem byl příchod Evžena Hadamczika v roce 1978. V příštích pěti letech jsme získali dvakrát titul, třikrát jsme skončili v lize druzí, vyhráli jsme Československý pohár. Obávám se, že takové bilance už Baník nikdy nedosáhne.

V čem bylo to kouzlo Baníku z přelomu 70. a 80. let?

Řekl bych, že hlavním přínosem bylo to, že jsme nemohli hrát v zahraničí. Ono to možná dnes zní poněkud zvláštně, ale bylo to tak. Každý zápas v evropském poháru pro nás byl obrovskou motivací někam vyjet a to nás hnalo všechny ty zápasy odmakat úplně naplno. O kvalitě tehdejšího Baníku svědčí i to, že jsme vypadávali s týmy, které měly v Evropě obrovský zvuk. Ať to byla Borussia Mönchengladbach, či tehdy slavná Fortuna Düsseldorf, Bayern Mnichov, Valencie nebo Crvena Zvezda Bělehrad. Nemuseli jsme se nikdy za nic stydět.

Za největšími úspěchy Baníku stál Evžen Hadamczik? Jaký byl trenér?

Měl k fotbalu neuvěřitelný vztah. V Opavě se mu dařilo a do Baníku se mu zpočátku moc nechtělo. Ale pak myslím nelitoval. Dosáhl v Ostravě obrovských úspěchů. Evžen Hadamczik žil fotbalem čtyřiadvacet hodin denně, hodně čerpal z německé literatury a hlavně od věhlasného trenéra Mönchengladbachu Hennese Weisweilera. Přenesl jeho práci do naší ligy a Baník tím získal oproti soupeřům značnou výhodu v přípravě na zápas. Výjimečný byl i v tom, jak dokázal hráče zaujmout. Prožili jsme společně spoustu nezapomenutelných chvil, ve kterých jsme mluvili jen a jen o fotbale. Nic jiného ho nezajímalo.

Baník se loučí se stadiónem Bazaly, jak na ně vzpomínáte vy?

Když si vybavím Bazaly, hned mě napadnou ty davy diváků. Chodily na nás desetitisíce fanoušků. Normální návštěva se pohybovala od patnácti tisíc lidí nahoru. Když přijela Trnava nebo Dukla Praha, tak byli lidé i na stromech okolo. Každý soupeř byl nepřítel a stávalo se, že tomu prostředí podlehli i rozhodčí. Ta utkání byla nezapomenutelná.

Sledujete současný Baník? Musí to být pro vás bolestná podívaná.

Je to tristní, ale já to moc nemůžu hodnotit, protože většinu času trávím na chalupě v Jakartovicích. Ale pro nás starší generaci, kteří jsme byli zvyklí na tu domácí tvrz, to není příjemný pohled. Baník za naší éry se pyšnil propracovanou obranou. Z ní čerpali kvalitní útočníci, kteří uměli rozhodovat zápasy. Za Hadamczika jsme dostávali okolo dvaceti gólů za sezónu, dnes tolik branek Baník dostane za třináct kol. V tom byl obrovský rozdíl.

Vzpomenete si na své první utkání na Bazalech?

To už asi ne, přece jen je to už více než čtyřicet let. Ale mám dojem, že to bylo proti Třinci. Do Baníku jsem přišel v roce 1970 a končil jsem v roce 1985. Odehrál jsem v Ostravě 381 zápasů a to už asi nikdo nepřekoná. Mám ještě jeden rekord: jsem první hráč z Ostravy, který odehrál 30 a pak i 40 reprezentačních startů. V počtu zápasů už mě překonali, ale byl jsem první. A toho si cením.

Kdy jste byl naposled na Bazalech?

To už musím hodně vzpomínat. Asi to byla nějaká rozlučka. Moc sem nejezdím. Z chalupy to mám docela daleko a nelákají mě ani ty rozklížené vztahy. Mám na život na Bazalech jiné vzpomínky. S trávaři či uklízečkami jsme byli jedna rodina. Všichni jsme věděli, co je naše práce a společně jsme se těšili na ten víkend, kdy se hrál zápas. Je to ale pořád Baník, pořád ho mám v srdci, takže ho sleduji v televizi nebo na internetu.

Věříte, že by se to mohlo alespoň částečně vrátit?

Obávám se, že v blízké době určitě ne. Spíše to bude boj o udržení a nalezení nějaké jistoty.

Co děláte v 66 letech? Věnujete se fotbalu?

Už ne. Jsem důchodce a užívám si toho na chalupě. Fotbal sleduju hlavně v televizi. Chvíli jsem v Jakartovicích vypomáhal, ale mé představy byly úplně jiné než těch kluků, co tam hráli fotbal. Nemělo smysl tam ztrácet nervy (smích).

Jiří Tomaškovič, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..