Hlavní obsah

Ještě lepší než skvělé. Už jsem ani nemohl brečet, rozplýval se Horváth po exhibici

Demižon plný slivovice už v útrobách plzeňského stadiónu rozzářil tvář záložníka Pavla Horvátha, který se v úterý při exhibičním utkání Horviho poslední desítka loučil s fotbalovou kariérou. „Hudlerovka? A je po breku," smál se čtyřicetiletý borec nad dárkem od hokejisty Jiřího Hudlera, jednoho z účastníků rozlučkového duelu plzeňské legendy.

Fotbalista Pavel Horváth se loučil s kariérou.Video: Sport.cz

 
Článek
Fotogalerie

Splnila úterní exhibice před více než jedenácti tisícovkami diváků vaše očekávání?

Z mého pohledu nejenže splnila, ale přímo předčila. Čekal jsem, že to bude skvělé. Skutečnost pak v mých očích byla ještě lepší, než skvělá. Vyprodané tribuny zůstaly zaplněné ještě půl hodiny po závěrečném hvizdu a lidé skandovali, tleskali. Už jsem pak ani nebrečel, protože jsem prostě nemohl.

Do zápasu nastoupil i váš sedmiletý syn Patrik. Uvidí jednou plzeňští fanoušci jméno Horváth znovu na klubovém dresu v nejvyšší soutěži?

To byla naděje do budoucnosti pro hodně mladé plzeňské fanoušky. Patrik má fotbal rád, baví ho a snad u něj vydrží. Ale snem každého syna i táty je zahrát si společně v jednom utkání. Jsem rád, že mohl do exhibice nastoupit. Myslím, že z toho Patrik teď nemá rozum, ale třeba za deset let se u záběrů z exhibice budeme smát. Nebo možná brečet. Pro celou rodinu byl každopádně úterní večer hodně emotivní. Obě děti na konci brečely a já jsem rád, že mají cit pro tyto situace.

Na rozloučenou vám zazpíval rocker Petr Janda. Věděl jste, že je v plánu jeho vystoupení? Nebo šlo o překvapení?

No, když jsem přijel na stadión, slyšel jsem trumpetu a bylo mi jasné, že je něco v nepořádku... Petr právě zkoušel svoje vystoupení. Jsme kamarádi a já jsem moc rád, že vážil cestu do Plzně.

Jako dárek jste dostal kromě jiných i houpací křeslo, papuče, deku či rádiovku. Jak s věcmi na fotbalový důchod naložíte?

Myslím, že na své využití ještě počkají. Křeslo vypadá bytelně a jednou se určitě bude hodit. Fajfku si vystavím, protože nekouřím. Do poličky poputuje i moje loutka, která mi udělala obrovskou radost. Jen doufám, že jednou nebudu kopírovat její rozměry.

Do zápasu nastoupila i řada hokejistů, kteří měli vaše loučení coby milovníka hokeje zpestřit. Jak se vám líbily výkony Voráčka, Kováře, Hudlera, Špačka a dalších?

Překvapili mě. Čekal jsem, že si něco udělají, ale hráli dobře. Třeba Jardu Špačka jsem nikdy neviděl hrát fotbal a dost mě překvapil. Honza Kovář na svojí figuru hraje obdivuhodně. Obecně musím říct, že hrát fotbal s jejich postavami není žádná legrace. Vím o čem mluvím, vždyť jsem na tom stejně.

Když už jste zmínil váhové rozdíly mezi fotbalisty a hokejisty. Vybavujete si, s kolika kilogramy jste profesionální kariéru před dvaadvaceti lety začínal?

Myslím, že jsem měl sedmaosmdesát. Při angažmá v Portugalsku před čtrnácti lety jsem pak shodil ještě dva kilogramy. Teď jsem někde úplně jinde. Jak říkám, plzeňský trávníkář bude mít radost, že po mně nejsou na hřišti důlky.

Úterní exhibice Horviho poslední desítka byla tečkou za vaší profesionální hráčskou kariérou. Máte už jasno o budoucnosti?

Budu působit jako trenér v Domažlicích. Ve středu jedu do Prahy, ve čtvrtek na dovolenou, ale už během ní budu řešit kádr, který povedu v třetí lize. Z Plzně každopádně neodcházím. Klub otevře fotbalovou akademii a já se na jejím fungování budu podílet. Navíc Domažlice jsou farmou Plzně, takže spojení s Viktorií se nepřetrhne.

Nebojíte se o osud plzeňského týmu po vašem ukončení kariéry?

V poslední sezóně jsme vyhráli ligu i bez mého velkého herního příspěvku, tudíž obavy nejsou na místě.

Během plzeňského angažmá jste měl velký vliv na fungování kabiny. Kdo po vás převezmu roli klíčového muže?

Moje reakce byly možná vidět více než u ostatních kluků. Ale kabina žije svým životem i v mé nepřítomnosti. Spoustu dnů poslední sezóny jsem s klukama nebyl vůbec, protože jsem měl po zranění individuální tréninkový plán. Až půjde to tuhého, je v Plzni dostatek zkušených hráčů.

Když jste do Plzně přišel, dokázal jste si představit, že nejlepší období kariéry máte teprve před sebou?

Bylo mi třiatřicet a těžko si v takovém věku plánovat něco velkého. Jsem rád, že jsem se do Plzně vůbec dostal. Můj odchod ze Sparty byl zvláštní. Nikdy jsem nebral jako zadostiučinění, že jsme hráli Ligu mistrů nebo vyhrávali ligu. Ale při úterní děkovačce mi proběhlo hlavou, že kdybych ve Spartě zůstal, tak bych určitě už fotbal nehrál a úterní skvostné rozloučení bych rozhodně nezažil. Tím jsem si jistý! Všechno zlé je k něčemu dobré. Tudíž klidně mohu říct, že přestup ze Sparty do Plzně byl mým životním. Celkově jsem kromě Turecka neměl angažmá, během nějž jsem byl nešťastný. Prožil jsem dvacet dva let fantastické profesionální kariéry.

Po dovolené vám začne nová éra. Umíte si sám sebe představit v roli trenéra?

Netvrdím, že budu dobrý nebo výborný. Nicméně by mi to snad mohlo jít. Ale určitě mě čeká dlouhá cesta. Musím se hodně učit. Budu se snažit hrát ofenzivně. A určitě nebudu mít problém držet nad mužstvem pevnou ruku, přestože jsem byl vyhlášeným vtipálkem. Uměl jsem rozlišovat. Myslím, že na hřišti to se mnou nebyla sranda pro spoluhráče už při angažmá v Plzni. Všichni jsme trošku ješitní, ale pokud je hráč alespoň trošku soudný a respektuje trenéra... Já neměl problém kdykoliv cokoliv spoluhráči vytknout, ale vždy mi šlo o úspěch mužstva. A stejný zůstanu i dál.

Pavel Horváth
Narozen 22. dubna 1975 v Praze.
Nastupoval na postu záložníka.
Kariéra: Břevnov (1980-81), Sparta Praha (1981-93), Jablonec (1993-96), Slavia Praha (1996-00), Sporting Lisabon (2000-01), Galatasaray (2001), Teplice (2002-04), Vissel Kóbe (2004-06), Sparta Praha (2006-08), Viktoria Plzeň (2008-15).
Reprezentace: 19 zápasů/0 gólů
Prvoligová bilance: 426 zápasů/82 gólů v české lize, 20/1 v portugalské lize, 3/0 v turecké lize, 38/9 v japonské lize.
Největší úspěchy: 5x mistr české ligy (1994 a 2007 se Spartou, 2011, 2013 a 2015 s Plzní), mistr portugalské a turecké ligy 2002; 6x vítěz Českého poháru (1997 a 1999 se Slavií, 2003 s Teplicemi, 2007-08 se Spartou, 2010 s Plzní), vítěz Portugalského poháru 2002.
Ocenění: 4x vítěz ankety Osobnost české ligy (2010-13).
Je podruhé ženatý, s manželkou Janou vychovává dceru Adrianu a syna Patrika. Skvělý vybavený tvůrce hry s přesnou levačkou. Byl na ME 2000, ale na hřiště se nedostal. Při odchodu do Plzně ze Sparty, kde v lize debutoval, se dostal do sporu s vedením i tvrdým jádrem fanoušků. Je členem zastupitelstva v městské části Praha-Dubeč.

Reklama