Hlavní obsah

Když je třeba, umím bouchnout do stolu, přiznal kapitán Zbrojovky Zavadil

Karel FeltPrávo

V sedmatřiceti letech je Pavel Zavadil stále nepostradatelným motorem a mozkovým centrem fotbalové Zbrojovky Brno. Jako kapitán si umí udělat v kabině pořádek, i když to s mladými není jednoduché. Na nejvyšší domácí úrovni by rád vydržel do čtyřicítky. Cítí se stále skvěle, jak přiznal v rozhovoru pro Sport.cz a Právo během turnaje o Ministerský pohár v Čelákovicích.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Pavel Zavadil z Brna (vlevo) v souboji s jabloneckým záložníkem Martinem Pospíšilemběhem čelákovického turnaje.

Článek

Letní přípravné období bývá hodně o fyzičce. Jak ho snášíte?

Pořád v pohodě. Víc než týden už se připravujeme. Byli jsme v Uherském Brodě, kde se všechno odbývalo na hřišti, akorát jsme do toho posilovali. Běhali jsme s míčem, což je příjemnější, než jen tak běhat po oválu nebo někde v lese. Snáší se to dobře.

Klasickým galejím, jak o fyzické přípravě fotbalisté hovořili, už je odzvoněno?

Podle mne už ano. Všechno se dá změřit na hodinkách a sporttestrech. Nikdo nic neošidí. Ty ukáží, jak na tom kdo je. Když má někdo výkyvy, nebo mu něco chybí, tak to samozřejmě doběhá. To se mě netýká. (smích)

Nevadí vám tlak, který na vás je? Jste stále tím, na němž hra stojí...

Mně ta role docela vyhovuje, dá se říct, že jsem s ní smířený a beru ji jako fakt. Přiznám se, že někdy toho mám na hřišti plné zuby, ale na druhou stranu mě to žene dál.

Takže o konci kariéry neuvažujete?

Kdepak! Dokud jsem zdravý, chci hrát, být užitečný. Pořád si říkám, že i ve svém věku se mohu zlepšovat a cítím, že to i jde. Doufám, že ještě dva tři roky vydržím a hlavně budu mužstvu platný, protože jinak by to nemělo smysl.

Vidíte kolem sebe v mužstvu někoho, komu byste později tu vůdčí roli předal?

Ve Zbrojovce je hodně mladých a šikovných hráčů, ale pořád jim říkám, že musejí přidat. Teď je s námi v přípravě syn Jožky Webera, opravdu talentovaný fotbalista, má v sobě hodně po tátovi, ale platí to i o něm. Stějně jako o dalších.

Jak vás vůbec berou hráči o generaci i víc mladší?

Je pravda, že my jsme jako mladí byli vůči starším poslušnější. Respektovali jsme je. Doba je ale jiná. Dneska jim musíte říct některé věci, i když jsou k jejich prospěchu, dvakrát i třikrát. Ale kluci mě berou.

Kdyby vás nebrali, zvýšil byste hlas?

Pokud je to třeba, tak ho zvýším a umím i bouchnout pěstí do stolu. (smích) Musí si uvědomit, že to, co jim říkám, mám ze zkušeností a je to pro jejich dobro. Ale s klukama máme dobrý vztah. Chci s nimi vycházet, nijak se nad ně nepovyšuji. Dobré vztahy v mužstvu a parta jsou důležité, bez nich úspěchu nedosáhnete. Záleží ale na nich. Oni musejí chtít sami něco dokázat. V Brně mají obrovskou šanci hrát ligu. Tady se moc hráči nenakupují, je to na nich, čehož by měli využít ke svému růstu a rozhodně nespoléhat na to, že stejně budou hrát, když nikdo lepší není. To by byl začátek jejich konce, nikam výš by se nedostali.

Co Zbrojovce chybí, aby hrála přeci jenom důstojnější roli v lize?

Pochopitelně větší hráčskou kvalitu, chtělo by to dva tři hotové borce. Ale beru situaci takovou, jaká je, nestěžuji si. Pravdou je, že někteří z těch mladíků jsou se mnou v mužstvu dva i tři roky, takže by na nich mělo být vidět zlepšení. Měli by se posunout dál. Bohužel to úplně naplatí.

Petr Švancara se rozloučil s kariérou na zaplněných Lužánkách. Věříte ve vzkříšení slávy této Mekky brněnského fotbalu?

Je to úžasné, co Petr dokázal. Obrovská návštěva přes pětadvacet tisíc diváků ukázala, že Brno bere Lužánky jako svůj stadión. Moc bych si přál, aby tam vyrostl nový stadión. Sám už si na něm nejspíš nezahraju, možná že ano... V každém případě by si brněnský fotbal takový stadión zasloužil a já na něj budu rád chodit. Švanci udělal první krok, ty mnohem těžší by měly následovat.

Reklama

Související témata: