Hlavní obsah

Dal gól a ještě si odnesl Latkův dres. Na výhru nad Slavií však čeká Krmenčík a jeho Dukla dál

Rychlým gólem Slavii zaskočil a průběh malého pražského derby ovlivnil, nakonec se však Michael Krmenčík z výhry své Dukly neradoval. V Edenu musel on i jeho tým brát za vděk jen remízou, takže tradice ani tentokrát porušena nebyla. Od doby, co se Dukla vrátila na scénu nejvyšší domácí soutěže, ještě nikdy Slavii neporazila.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Útočník Dukly Michael Krmenčík se poistaral v derby o vedení svého týmu, na výhru to však nestačilo.

Článek

Po duelu v Edenu jste čekal před slávistickou kabinou, abyste si s Latkou vyměnil dres. To ze samé vděčnosti, že vám domácí obrana dovolila v úvodu skórovat?

Ale to vůbec ne. Můj strýc je velký slávista a toužil po Latkově dresu. Takže jsem se s Martinem domluvil a mám dárek.

Dárek jste mohl dát i Dukle, která po návratu do ligy Slavii ještě nikdy neporazila.

Však nám to trenér cestou do Edenu připomínal.

Tentokrát ale měla po vaší trefě k vítězství hodně blízko. Mrzí moc, že jste na něj zase nedosáhli?

Opravdu škoda, protože jsme k vítězství byli blíž a zasloužili bychom si ho. Vždyť kromě rychlého gólu jsme nastřelili břevno a měli ještě tři další velké šance. Kdybychom je proměnili, asi by Slavia už skóre neotočila.

Nakonec jste jí sami nabídli, aby vyrovnala a tradice vašich vzájemných utkání zůstala neporušena. To jste se před Škodovým gólem tak špatně domluvili?

Celý zápas jsme si říkali, že při standardních situacích vyzkoušíme na domácí ofsajd systém. A když jsme se k němu konečně odhodlali, dva tři naši hráči pokyn neslyšeli a zůstali u Radovy brány. Byla to opravdu hodně laciná branka.

Laciná, ale vzhledem k průběhu druhé půle zasloužená, nemyslíte?

Pravdou je, že domácí začali hrát ve druhé půli důrazně a agresivně, ale my jim k tomu dopomohli, protože jsme trochu polevili. I tak si myslím, že jsme po většinu utkání dominovali a vyhrát jsme měli.

Reklama