Článek
Po duelu v Edenu jste čekal před slávistickou kabinou, abyste si s Latkou vyměnil dres. To ze samé vděčnosti, že vám domácí obrana dovolila v úvodu skórovat?
Ale to vůbec ne. Můj strýc je velký slávista a toužil po Latkově dresu. Takže jsem se s Martinem domluvil a mám dárek.
Dárek jste mohl dát i Dukle, která po návratu do ligy Slavii ještě nikdy neporazila.
Však nám to trenér cestou do Edenu připomínal.
Tentokrát ale měla po vaší trefě k vítězství hodně blízko. Mrzí moc, že jste na něj zase nedosáhli?
Opravdu škoda, protože jsme k vítězství byli blíž a zasloužili bychom si ho. Vždyť kromě rychlého gólu jsme nastřelili břevno a měli ještě tři další velké šance. Kdybychom je proměnili, asi by Slavia už skóre neotočila.
Nakonec jste jí sami nabídli, aby vyrovnala a tradice vašich vzájemných utkání zůstala neporušena. To jste se před Škodovým gólem tak špatně domluvili?
Celý zápas jsme si říkali, že při standardních situacích vyzkoušíme na domácí ofsajd systém. A když jsme se k němu konečně odhodlali, dva tři naši hráči pokyn neslyšeli a zůstali u Radovy brány. Byla to opravdu hodně laciná branka.
Laciná, ale vzhledem k průběhu druhé půle zasloužená, nemyslíte?
Pravdou je, že domácí začali hrát ve druhé půli důrazně a agresivně, ale my jim k tomu dopomohli, protože jsme trochu polevili. I tak si myslím, že jsme po většinu utkání dominovali a vyhrát jsme měli.