Hlavní obsah

Chtěl jsem dát první ligový gól Spartě jako dárek tátovi k narozeninám, přiznal Barák

Karel FeltPrávo

Dvě důležité trefy si připsal dvacetiletý příbramský fotbalový záložník Antonín Barák ve dvou soutěžních zápasech. Minulou sobotu dokonal porážku ostravského Baníku a v úterý zajistil Příbrami svým gólem v Hradci Králové úspěšný vstup do osmifinále MOL Cupu. Z talentovaného mladíka se krůček po krůčku stává důležitý článek týmu.

Foto: David Taneček, ČTK

Záložník Příbrami David Štípek (vlevo) a hradecký záložník Jan Javůrek v osmifinále MOL Cupu.

Článek

V Ostravě jste dal svůj první ligový gól. Co v takovém okamžiku letí hlavou dvacetiletému fotbalistovi?

Všechno. Od fotbalových začátků, přes rodinu, hlavně tátu, který mi dal jako trenér hrozně moc, až po současnost. Byl jsem velice šťastný. Zápas jsme nezačali dobře, ale nakonec jsme ho zvládli a já jsem pečetil dvougólové vítězství. Uvědomil jsem si později, že to byl okamžik, který už se nikdy nebude opakovat a budu si ho pamatovat celý život nebo určitě celou kariéru, protože byl první. Moc jsem si to užíval.

Přišel akorát brzy nebo pozdě, protože jste ho čekal dříve?

Víte, já jsem ho chtěl dát už před tím Spartě. Strašně moc jsem po tom toužil, protože by to byl dárek k tátovým narozeninám. Přišel později... V téhle sezóně jsem nastoupil v sedmi zápasech. Šance jsem už nějaké měl. Ale jsem rád, že už jsem ten premiérový ligový dal.

Úterní trefa v Hradci Králové zase přiblížila Příbrami postup do čtvrtfinále domácího poháru. Samozřejmě na programu je ještě odveta, ale doma u Litavky. Tenhle gól už takovou cenu nemá?

Má samozřejmě také. Byl to typický pohárový zápas. Zpočátku jsme se hledali, bylo to bojovné. Skóroval jsem po výborně zahrané standardce Tomáše Pilíka. Přesně jsme naplnili cíl, tedy odvézt si do odvety výhru.

Cítíte důvěru trenéra Tobiáše, který vám dává stále víc šancí?

Jsem za ni rád a snažím se ji trenérovi vracet a klukům být na hřišti platný. Už jsem hrál i v základu. Zatím jsem s probíhajícím podzimem velmi spokojený. Mým cílem bylo hrát za prvoligový tým. Když jsem se v létě vracel z hostování ve Vlašimi, věřil jsem, že v Příbrami, kde jsem se narodil a fotbalově vyrostl, šanci dostanu. Doma jsem se chtěl ukázat, snad se mi to daří.

Berou vás mazáci jako Zápotočný, Rezek, Bednář či Dosoudil?

Mezi námi mladými a těmi staršími je docela velký věkový rozdíl, ale v kabině ani na hřišti není žádný problém. Z dřívějška jsem znal Tomáše Zápotočného, byl jsem zvědavý na Honzu Rezka, Radka Dosoudila a Romana Bednáře. Jsou skvělí. Roman a Radek jsou takoví tvrďáci, ale fajn borci. Nejblíž mám k Honzovi Rezkovi, hraje na podobné pozici jako já. Poradí mi, pomůže. Všichni tihle starší kluci nám mají co dát. Vždyť Roman si zahrál nejlepší soutěž na světě Premier League, Honza hrál za reprezentaci a v zahraničí.

Trenér Pavel Tobiáš o vás říká, že jste velký talent, ale máte i velké rezervy...

To má pravdu. Pořád mám co zlepšovat. Pořád se v lize rozkoukávám, není to ono, ale zápas od zápasu se cítím lépe. Od toho by se mělo odvíjet další zlepšování.

Dostal jste se už i do reprezentační jednadvacítky. Jaké máte vůbec fotbalové sny?

Odmalička fandím Arsenalu, zahrát si za něj a Premier League by bylo super. Rád bych si někdy zahrál v zahraničí. Už jsem nakoukl i do jednadvacítky, kde bych se chtěl udržet. Samozřejmě tím největším snem je reprezentační áčko... Musím pořádně makat, aby se mi fotbalové sny naplnily.

Reklama