Článek
V den zápasu s Hanáky vešlo ve známost, že jste byl povolán do reprezentace pro nadcházející program národního týmu. Promítla se čerstvá nominace do vašeho výkonu v lize?
Samozřejmě mě pozvánka potěšila. Moc jsem s ní v této době nepočítal. Věděl jsem sice, že jsem mezi náhradníky, ale byli jsme s Jabloncem devátí v tabulce a reprezentační trenér se spíše dívá na kluby, které hrají nahoře. Až dosud se nám v lize příliš nedařilo, takže po zápase s Olomoucí jsem měl dvojitou radost. Jednak z nominace a pak z vítězství.
Nešel jste do utkání s obavami z případného zranění, které by vám mohlo ztížit cestu na reprezentační sraz?
To jsem se nebál. Byla by hloupost, kdybych nechodil do osobních soubojů. Na to jsem vůbec nemyslel.
Jak jste spokojen se svojí statistikou proti Olomouci?
Pokud jde o produktivitu, je to asi moje nejlepší bilance v jednom zápase v sezóně. Měl jsem situaci osobně usnadněnou stejně jako celý tým, že nás bylo na hřišti víc. Sigma hrála od sedmnácté minuty v deseti a od šedesáté dokonce jen v devíti po dvou červených kartách. Měli jsme dost prostoru ke kombinaci a zápas proto musíme hodnotit právě s ohledem na početní výhodu.
Hodně jste si oddechli, že čekání na první domácí vítězství skončilo?
Jsme rádi, že to máme za sebou a zlomili jsme prokletí. Navíc jsme po čtyřech remízách už potřebovali naplno bodovat. Mohli jsme přidat další góly, ale to by bylo pro Olomouc až moc kruté, kdybychom ji porazili ještě vyšším rozdílem.
Do Jablonce jste přišel loni v létě právě z Olomouce právě po jejím sestupu z první ligy. Mluvil jste brzy po zápase s bývalými spoluhráči?
Ani ne. Kluci byli zklamaní, smutní a řekl bych, že i naštvaní. Nebylo jim do řeči. Bylo mi jich až líto. Na jednu stranu jsem rád, že jsme nad nimi s Jabloncem vyhráli, ale po vzájemném zápase jim přeji úspěchy a aby se zvedli.
