Článek
„Těším se hodně. Vždyť jsem vlastně dvanáct let byl sparťan," usměje se Folprecht, když si představí řež čtvrtého Liberce s lídrem z Letné. „Bude to jako zápas Evropský ligy. Pro nás ve Slovanu určitě. Jsme tu takoví nechtění sparťani. Já, Honza Sýkora, David Hovorka, David Pavelka. Nemá smysl tvrdit, že se nechceme ukázat. Ale na druhou stranu, nevnímám souboj se Spartou jako příležitost pro nějakou pomstu," ujišťuje, že do duelu nepůjde přemotivován.
Folprecht přišel na Letnou v deseti letech. Ve středu zálohy platil za megatalent. V osmnácti debutoval v nejvyšší soutěži. Jenže pak se slibně rozjetá kariéra zadrhla. „Od malička jsem kolem sebe slyšel, že jednou budu v áčku. I sám jsem to tak cítil. A doufal, že se prosadím. Jenže jsem to nezvládl v hlavě," nešetří Folprecht sebekritikou.
„Nebylo to tak, že bych kašlal na přípravu," ujišťuje. „Chodil jsem trénovat s áčkem, ale hrál za béčko. A mé výkony, zcela objektivně, nebyly dobré. Nebyl jsem dostatečně soustředěný. Měl jsem v hlavě, že chci být v áčku. Celý život jsem se posouval plynule. Všechno bylo super. A najednou pomalu trenéři nevěděli, že mě tam mají. Byl jsem zklamaný. Nevyrovnal jsem se s tím," vypravuje upřímně.
Přítěží mohl být i fakt, že v něm mnozí viděli nového Rosického. Tak úchvatně se prezentoval v mládežnických kategoriích. „Myslím, že každý střední záložník vychovaný Spartou, s tím srovnáním musí počítat," odmítá Folprecht, že by jej zdrtilo velké očekávání. „Po první přípravě jsem čekal na šanci jako náhradník, pak jsem ale nebyl už ani na lavičce. Říkal jsem si, že jsem pětadvacátý hráč Sparty. Moje sebevědomí trpělo. V osmnácti jsem si strašně věřil, chtěl jsem se ukázat. O dva roky později jsem si nevěřil vůbec. Nebyl jsem psychicky odolný," vzpomíná Folprecht na těžké časy.
Přestup do Slavie byl blízko
A tak se protloukal po hostováních. Byl na Žižkově, v Brně, znovu na Žižkově, kde si musel zvykat na hodně odlišné zázemí proti Letné. „Ale já si nestěžoval, nelitoval jsem se. Kdybych byl nejlepší, logicky by mě ze Sparty neposlali pryč," krčí rameny.
V životopise má titul se Spartou, sestup z první ligy s Viktorií Žižkov a Brnem, následně postup se Žižkovem. „Jenže to pořád nebylo ono. Před rokem a půl jsem neměl místo v základu druholigového Žižkova. Až minulá sezóna se mi konečně podařila podle představ. S pravidelnými starty jsem nabral sebevědomí. A také mi pomohl individuální trénink u nás v Tuchlovicích s bývalou přítelkyní a jejím tátou, který je kondičním koučem."
A Folprecht se konečně odrazil mezi tuzemskou fotbalovou elitu. Sparta o záložníka nestála, a tak se schyloval přestup k rivalovi ze Slavie. „Můj vztah ke Spartě je nezpochybnitelný, poznal jsem tam skvělé lidi i hráče. Ale odehrál jsem za ni v lize pětaosmdesát minut a v mém případě nebyl prostor hrát si na hrdinu. Kdyby jediná nabídka byla ze Slavie, podepsal bych," netají Folprecht.
Přestup do Edenu byl blízko realizaci. „Oslovil mě pan Kisel. Vše se zdálo domluvené, jenže pak Kisel skončil a nikdo se mi neozýval. A do toho přišel Liberec, kam nastoupil trenér Trpišovský, jenž mě vedl na Žižkově," připomíná přestupový zvrat Folprecht.
Se Slovanem se probil z druhého předkola Evropské ligy až do skupiny, kde bojuje o postup. A v nejvyšší soutěži Severočeši atakují čelo soutěže. Folprecht se stal nepostradatelným. „Pro mě až pohádkový příběh, Liberec představuje zlatý jackpot," usměje se Folprecht a vůbec neřeší, jestli se jednou jako třeba Frýdek vrátí z Liberce na Letnou: „Sparta je nejlepší klub u nás. Ale jsem vyléčený z plánování. Žiju přítomností a užívám si krásný liberecký podzim."
