Článek
Horník měl a má renomé špičkového odborníka, který žije fotbalem čtyřiadvacet hodin denně. O tom není pochyb. Je ale také společně s bývalým místopředsedou svazu Milanem Brabcem symbolem úplatkářských afér z roku 2004.
Viktorce zajišťoval výsledky uplácením rozhodčích a delegátů. Za ně dostal od soudu nejvyšší tehdy vynesený trest - podmínku, pokutu 900 000 korun a desetiletý zákaz činnosti ve fotbale, po pěti letech mu byl zbytek prominut. Divadelní hra Ivánku, kamaráde zlidověla a mnoho z jejích výroků zaslechnete dodnes, aniž by mnohdy ti, kteří řeknou „Kamaráde, můžeš mluvit", znali prapůvod hlášky.
Po prominutí zbytku trestu pracoval nějaký čas v Chomutově, mihl se Střížkovem a znovu zakotvil na Žižkově. I jeho zásluhou klub nezkrachoval. Sehnat kvalitního trenéra a levně dobré hráče, na to má opravdu čich. Klub dokáže řídit brilantně a úspěšně. Bez úplatků.
Jel jsem na červenou, přiznal Horník
Soud a fotbalová disciplinárka ocenily při řešení kauzy Horníkovu upřímnost. Nevymlouval se, nezapíral. „Přiznal jsem, že jsem tehdy jel na červenou. Nerad se k tomu vracím. Bylo toho řečeno a napsáno hodně. To, co se stalo, byla moje velká chyba. Užil jsem si dost a moje rodina tím trpěla také. Tresty od soudu i disciplinárky jsem si odpykal. Já už se k té kauze vracet nechci. Zaplatil jsem za ni hodně," zavzpomínal před časem v rozhovoru pro Právo.
Na to, že mu média jeho hříchy občas připomenou, si už zvykl. „Před minulostí neutíkám. Stalo se to. Jak jsem řekl, odpykal jsem si trest, tím to skončilo. Jsou lidé, kteří ukradli miliardy, ví se to a nikdo je nevláčí a dokola to po létech neomílá. A jde o víc. Nic jsem ale nikomu neukradl, nikoho ani nezabil. Ublížil jsem fotbalu, to ano. A nejvíc sobě," dodal.
S Peltou o možném angažování mluvil už před lety. „To je pravda. S Mirkem Peltou máme také léta dobrý vztah, i když jsme v klubech byli rivalové. On měl o mě zájem a mně by se to líbilo, ale... Můj Ivánek, Peltovo cinklé jaro... Míra i já jsme to zvážili a řekli si, že by to tenkrát nebylo dobré pro něj, ale ani pro klub," připomněl letitý vztah.
O první lize mluvil Horník opatrně, ani ne tak jako o snu jako o velkém přání a běhu na dlouhou trať. Teď je v pomyslném cíli. „Zestárl jsem a snad i zmoudřel. Nic takového už bych neudělal. Fotbal mám moc rád a neumím si představit, že bych o něj měl znovu přijít," řekl před časem.
