Hlavní obsah

Horváth hraje okresní přebor! Už jsem dal i gól, na památku mi věnovali puk, směje se

Robert Neumann (Valletta)Sport.czPrávo

U jednoho stolu lobby baru klábosí Limberský a spol., u druhého realizační tým Plzně. Pavel Horváth usedá k trenérům. Automaticky. Už přes půl roku žije "nový život". Vlastně novou kapitolu, jak říká. Z role fotbalisty vklouzl bleskově do té trenérské. Přešaltoval hladce.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Plzeňský asistent Pavel Horváth.

Článek

K jakému stolu máte blíž?

Nemám problém sednout si k oběma. Ale vzhledem k tomu, že se po večerech hodnotí a připravují se další tréninky, většinou skončím u stolu s černými tričky. Tedy u trenérů.

Vypadáte víc soustředěný, než jste býval jako hráč. Sedí to?

Když to tak pozoruju, žádný trenér nemůže být normální. Nevím, jestli dokážu být výjimka. Ono to bez zažrání ani nejde. Trénink musí profičet, obzvlášť ta část, kterou mám pod dohledem. Rád bych, aby proběhla, jak jsem si naplánoval. Pokud to tak není, musím hráče upozornit, že se mi něco nelíbí. Z toho vychází to soustředění.

Jak se vám daří „upozorňovat", když jste s většinou hráčů ještě loni hrál?

To je spíš otázka pro ně. Já myslím, že mluvím stejně, jako jsem mluvil na hřišti. Pokud něco vidím nebo se mě někdo zeptá, můj názor zazní. Snažím se nebýt sprostý.

Jste přísný trenér?

Ještě nejsem trenér. Jsem pomocná ruka, která dostává dost velký prostor. Netroufnu si říct, jaký budu, jestli budu přísný. Ovšem bez jisté úrovně kázně a disciplíny to nejde.

Lze nazvat vaši novou etapu životem po životě?

Jsem už za polovinou života, nazval bych jí druhá kapitola. Život se mi moc nezměnil, ale rozdíl existuje. Vstávám o půl hodiny dřív a odcházím o půl hodiny později. Přemýšlím o nácviku standardek den předem. Mám zásadu, že kluky by měl trénink vždycky bavit. V Plzni jsou hráči hraví, chtějí soutěžit. Když to jde, snažím se o to i při standardních situacích. Je totiž na prd, když do soubojů chodí na půl.

Umíte se naštvat?

Umím. Snažím si nejdřív zanadávat pro sebe, když to jde, na hráče křiknu nebo mu pošlu vzkaz. Nemůžu být negativní. Když na tréninku dojde ke zlehčení, vtip udělám. To ke mně bude patřit pořád, ale musí to mít meze. Občas už se mi stane, že mám na jazyku bonmot, ale radši ho spolknu. Kdybych byl v jiné mikině, tak bych ho prásknul do éteru a čekal, jak se všichni budou smát. Z mé pozice si uvědomuju, že se to nehodí.

Snažíte se vyvarovat věcí, které jste sám neměl na trenérech rád?

S odstupem času jsem neměl rád, což nemá rád nikdo, když vás trenér znectí přede všemi. Jasně, on je ten nejvyšší, aby na chyby upozorňoval. Já se je snažím vytýkat tak, abych neřval přes celé hřiště. Bez kritiky to nejde. Ale dobře si pamatuju: vytknout, ale hned povzbudit.

Kolik minut na hřišti byste ještě zvládnul?

Na soustředění v Turecku jsem si hnul s kotníkem, když ho zatejpuju, dám nanejvýš dvakrát šest minut. Spíš chodím hrát hokej. Za Kaznějov B, okresní přebor. Už mám registračku.

Jakou pozici zastáváte?

Centra, mám kolem sebe dvě křídla. I gól jsem dal! Na památku mi oblepili puk. Snažím se zvládat tréninky, v sobotu jsou zápasy. Na podzim jsem zvládnul tři.

Jak si vedete v kanadském bodování?

Jedna plus čtyři. Ale to jsou asistence, které míval Jarda Špaček, když chtěl vyhodit puk na zakázané uvolnění. Oni z toho dali gól a Jarda měl áčko. Říkal mi: Já jel zavařanej jako kráva, přejel jsem půlku a nahodil puk za bránu. Sedím, odfukuju, slyším, že jsme dali gól. Koukám na tabuli a autor gólu: Jaroslav Špaček. Oni si dali vlastňáka.

Jak jste docílil gólu?

Před bránou jsem se bil jako pes, chtěl jsem puk bekhendem zvednout pod horní tyčku, dal jsem to po zemi. Na ledě už bylo moc tříště.

Reklama

Související témata: