Článek
„Kdybych tehdy v Plzni zůstal, nepomohl bych mužstvu ani sobě. Byl jsem srdcem jinde. Během čtyř měsíců jsem si utřídil myšlenky a pochopil, že chci hrát fotbal na co nejvyšší úrovni. O malého se dál budu starat. Jak jsem se nikdy netěšil na zimní přípravu, tak tentokrát jsem se nemohl dočkat," říká Hubník, který se do Viktorie v prosinci vrátil.
Předešlé období bere jako zkoušku, kterou mu život připravil. Hostování na Hané zvolil i přesto, že se jím vyautoval z národního týmu. „Rodina je pro mě na prvním místě. Potřeboval jsem být malému co nejblíž a on v Plzni nebyl. Nelituju ničeho, protože když už se rozhodnu, tak to platí," podotýká Hubník.
Teď je zase zpátky mezi „svými" v Plzni. „Tahle banda je pořád stejná. Připadá mi, jako bych v ní chyběl jen čtrnáct dní, a ne čtyři měsíce. Když jsem odcházel, fotbal šel trochu stranou, ale postupem času jsem se do plzeňské kabiny v duchu vracel. Chyběla mi," přiznává Hubník.
Na podzim získal značně rozdílné zkušenosti. Zatímco v Plzni hrál o titul, v Sigmě o záchranu. Návrat do Doosan Arény byl pro něj jasnou volbou.
Je připravený na cokoli
„Ty dva celky se momentálně nemůžou srovnávat. Vždyť v Olomouci jsem vyhrál jediný zápas, zatímco v Plzni chodí pořád plný stadión. Lidi vás ženou za vítězstvím a je jedno, jestli hrajete s Příbramí nebo se Spartou. Já se vrátil, protože bych ještě nějaký titul rád získal," přeje si Hubník.
Když odcházel, měl v Plzni silnou pozici. Teď je ale situace jiná. Na postech stoperů se chytla dvojice Jan Baránek, Lukáš Hejda. „Ve Viktorce je konkurence na každém místě, nejen na stoperu. My jsme tři na dvě místa, jsme vyrovnaní a záleží na trenérovi, koho vybere. Chci mu zamotat hlavu, abych se do sestavy dostal," říká Hubník.
„Jsem ale hlavně rád, že jsem zdravý. Jestli začnu na lavici nebo v základu, to neřeším. Jsem připravený na cokoli," dodává.
