Článek
V první lize jste debutoval v dresu Jablonce už v sedmnácti letech v září 2014, trvalejší šanci v mužstvu jste dostal v minulých měsících.
Na podzim jsem totiž hostoval v druholigové Vlašimi. Vážil jsem si zimního návratu do Jablonce, kde jsme měli za cíl uhrát účast v pohárové Evropě. Nikdo nepředpokládal, že skončíme v lize až sedmí. A byli jsme druzí v domácím poháru, což je taky málo.
Jak jste se rychle adaptoval z druholigového prostředí na nejvyšší soutěž?
Zápasy ve druhé lize jsou doslova soubojové, je to hlavně o bojovnosti. V první lize se více dbá na taktiku a fotbalová kvalita většiny týmů je poněkud jinde, než u celků z nižší soutěže.
Jsou malou náplastí na nepovedené jablonecké jaro pro vás aspoň vstřelené góly?
Jsem místním odchovancem a cítím k Jablonci vztah. Takže z premiérové branky v lize v zápase se Zlínem jsem měl nepopsatelnou radost, pak jsem skóroval i v Olomouci.
Jaký post v sestavě vám nejvíc vyhovuje?
Po tátovi (Štefan Mihálik - bývalý ligový hráč Jablonce a Viktorie Žižkov) jsem čistým hroťákem (úsměv). V reprezentační devatenáctce jsem hrál taky z křídla a z krajní zálohy. Nevadí mi to, ale primárně stavím nejvýš pozici v útoku (úsměv). V Jablonci byla velká hráčská konkurence na všech postech. Zasáhla do toho marodka, ale pořád si myslím, že jsme měli jako tým dopadnout lépe.
Zahrál jste si i ve finále MOL Cupu v Teplicích proti Mladé Boleslavi.
Po inkasovaném gólu jsme nechtěli připustit, aby soupeř zvýšil svoje vedení. Bohužel se tak stalo. Za stavu 0:2 bylo jasné, že se taková ztráta těžko dohání.
Jak se chystáte na léto?
Potřebujeme si trochu odpočinout a zregenerovat síly před novou sezónu. Neplánuji přestup. Když se nic nezmění v posledních dnech před začátkem přípravy, tak bych měl do ní nastoupit znovu v Jablonci.
