Článek
Pro Pivarníka nebudou následující dva týdny skutečně jednoduché. „Mužstvo se mi rozjede za národními celky. Za českou i slovenskou jednadvacítkou, za českým i slovenským áčkem, Kace vyrazí do Albánie. Zůstane mi tady jen osm hráčů, takže budu muset přibrat dva kluky z juniorky, aby nás bylo alespoň deset," povzdechl si plzeňský trenér, pro něhož byl návrat na první příčku pochopitelně povzbuzením.
„Zase až tak něco zásadního ale neznamená. Jsme tam, kam patříme, a budeme se snažit dál pokračovat tak, abychom na ni zůstali. I proto svým hráčům vštěpuji, aby se zajímali sami o sebe a nepočítali body. Na to je příliš brzy," připomínal Pivarník i poté, co jeho celek díky většímu počtu nastřílených branek předstihl Mladou Boleslav a usadil se na prvním místě.
Michael Krmenčík se o to dvěma trefami zasloužil. „Musel je dát. Když jsem mu den před utkáním oznamoval, že tentokrát nastoupí v základní sestavě, ujišťoval, že se mi odmění gólem. Jeden mi ale nestačil, chtěl jsem na něm dva," prozrazoval dobře naladěný Pivarník.
„Co mi zbývalo, než trenérovo přání splnit?" vykládal spokojený střelec Krmenčík, který si jako vzpomínku na duel s Votroky odnesl nejen dvě branky, ale i šrám nad pravým okem.
„Jsou tam dva špunty od kopačky jednoho z hradeckých beků. Chtěl jsem jít oslavit gól k rohu tribuny s rodinou, ale po té ráně se mi zamotala tak hlava, že jsem raději zůstal ležet na trávníku," dodával, že i proto si musel pokaženou oslavu vynahradit druhou brankou, která obhájci titulu dopomohla před reprezentační přestávkou k roli ligového lídra.