Článek
„Plzeň si vytvářela šance jen po standardních situacích, které jsme zvládali ubránit. Až na jedinou, což mě velmi mrzí," posteskl si Trpišovský. „Do přestávky jsme nehráli, jak jsme chtěli. Zejména od pětadvacáté minuty jsme nebyli aktivní, ztráceli jsme míče a nebyli jsme nebezpeční v ofenzivě. A když už se zdálo, že tlak plynoucí z přímých kopů přežijeme, inkasovali jsme," lamentoval Trpišovský.
Zda měl být vlastní gól Kúdely uznán s ohledem na fakt, že se do akce zapojil Krmenčík stojící evidentně v ofsajdu, vůbec trenér libereckého týmu neřešil. „Bylo mi řečeno, že výklad pravidel je v daném případě dvojí. Spíše mě štve, že jsme tu standardku vyrobili," držel si odstup Trpišovský.
V druhém poločase jeho tým plzeňské defenzivě zle zatápěl. Ovšem radost z vyrovnání mu dopřána nebyla. „Ze tří velkých šancí jsme nevytěžili nic, tudíž nemáme ani bod," krčil smířlivě rameny Trpišovský.
„Celý druhý poločas jsme hráli dobře. Dokázal bych si pochopitelně představit ještě lepší řešení jistých situací. Když už se dostaneme před gólmana, měli bychom akci zakončit. Pokud si uvědomím, že jsme hráli na půdě druhého týmu tabulky a nebyli jsme daleko od bodového zisku, jde o vzpruhu směrem k příštímu duelu se Slavií," přemítal Trpišovský.
„Pod mým vedením hrál Liberec v Plzni potřetí. V předešlých dvou zápasech jsme byli na západě Čech pod obrovský tlakem, kdy jsme takřka nevylezli z velkého vápna. Byť jsme mužstvo skládali v zimě za pochodu, předvedli jsme zde pod mým vedením nejpřesvědčivější výkon. Kluci věřili, že mohu uspět. Byli přesvědčení o šanci na bodový zisk a přesně v duchu těchto myšlenek jejich výkon gradoval," chválil hráče liberecký trenér.
„Ale potřebovali bychom dobrý výkon podložit bodovým ziskem. Morálka, kvalita a charakter naší hře nechybí. Pokud se budeme držet nastavené cesty, výkony ještě půjdou nahoru," doufal Trpišovský, jehož tým sice prostřednictvím tuzemského poháru stále živí naději na třetí účast v evropských pohárech v řadě, současně se však děsí pádu do druhé ligy.
