Článek
Jak s odstupem času hodnotíte svůj přesun z Liberce na Moravu?
Ve Slovanu Liberec sem necítil důvěru, proto jsem šel jinam. V sedmadvaceti letech už nejsem nejmladší, chci hrát, a ne vysedávat na lavičce a jen čekat na šanci. Ve Slovácku jsem se snad dobře adaptoval. Rozdíl je v tom, že mám odehraných víc minut než v Liberci. Za něj jsem nedal gól v lize, ale nehodlám se na menší herní vytížení vymlouvat. Příležitosti ke skórování byly a měl jsem nějakou využít. To je však fotbalový život. Rozhodl jsem se pro jinou cestu a jsem za to rád.
Slovácko zatím nastřádalo třicet bodů. A to je hranice, o níž se tvrdí, že by měla stačit na záchranu.
Tabulka je vyrovnaná, a ještě by bylo nejlepší uhrát něco navíc. Na konci se dějí možná až zázraky. Devítibodový náskok před pásmem sestupu je sice dobrý, takže můžeme být docela klidní, ale ne úplně. Do každého zápasu musíme jít s chladnou hlavou. Vždycky se hraje lépe, když je mužstvo v pohodě. A ne pod tlakem a stresem.
V Teplicích jste dvakrát vedli, přesto jste si odvezli pouze bod. Čemu remízu z dobře rozehraného zápasu přičítáte?
První vstřelený gól ve druhé minutě nás nenakopl. Měli jsme pak uhájit vedení 2:1, ale nebyli jsme moc fotbaloví. Jen jsme nakopávali míče. Domácí hráli dobrý fotbal, opticky nás tlačili. Chyběla nám větší koncentrace v obranné fázi.
Vaše branka ale padla po zajímavé akci.
Zaběhl jsem si za obranu a naštěstí to tam spadlo. Jsem zvyklý na náběhy, což platí na vysoké stopery. Když jde míč za ně, mají to těžké s obratností.
