Hlavní obsah

Měl jsem strach, až mě bolelo břicho, přiznává trenér. Čeho se bál?

Radek MalinaSport.czPrávo
Aktualizováno

Extrémní nervové vypětí vystřídala obrovská úleva. Trenér Martin Hašek splnil misi a dovedl Bohemians 1905 k záchraně mezi fotbalovou elitou. Zajistit si přívlastek prvoligového klubu však trvalo mnohem déle, než předpokládal, když na začátku dubna na lavičce Klokanů vystřídal Miroslava Koubka. „Měl jsem strach," přiznává upřímně sedmačtyřicetiletý trenér.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Martin Hašek hecuje své svěřence.

Článek

Prozradíte podobu oslavy, když jste v sobotu porazili Karvinou a současný triumf Sparty nad Hradcem zajistil, že už máte jistotu záchrany kolo před koncem soutěže?

Zůstali jsme prakticky všichni zaměstnanci klubu na Bohemce. V kancelářích se jedlo a pilo. Ve spojitosti s klubovými barvami se nabízí oslava zelenou, ale tu nepiju. Takže jsem měl slivovici, whisku... Ale já moc na tvrdý alkohol nejsem. Každopádně s kolegy z realizačního týmu jsem nikam nespěchal. Když bylo relativně pozdě, šli jsme se podívat do města po točené tankové Plzni. A pak jsme vyrazili ještě na něco sladkého. Čas jsem neřešil...

Zažil jste mistrovskou radost jako člen realizačního týmu ve Spartě. Lze to přirovnat k úspěšně zvládnuté záchranářské misi s Bohemians?

Místo euforie jsem nyní cítil únavu. Ale ta se dá přetlouct alkoholem (směje se).

Dopřejete si za splnění cíle osobní odměnu?

Mám velmi rád silné motocykly, které jsem v minulosti vlastnil. Jenže jsem je prakticky nevyužíval a prodal je. Když jsem podepsal kontrakt v Bohemians, tak jsem oživil myšlenku na nákup. Tréninky máme v Uhříněvsi, já jezdím přes celou Prahu, tudíž se to nabízelo. Jenže v situaci, kdy jsme bojovali o záchranu, mi to přišlo nevhodné. Teď si ale radost udělám. Sice jsem moc nepotěšil manželku, která mi chtěla motorku pořídit jako dárek k padesátinám, ale má ještě dva a půl roku, aby vymyslela něco jiného.

Hráčům jste dopřál dva dny volna. Odpočíval jste rovněž, nebo už vám hlavou běžely myšlenky na novou sezónu?

V neděli jsem naložil do auta ženu, tchyni a nejmladšího syna, přičemž cílem byl zápas Vlašimi na hřišti Táborska. Jenže jsme minutu od domu zjistili, že se hraje o hodinu dříve, tudíž jsme vyrazili jen na procházku do Šáreckého údolí. A pak mě mrzelo, že jsme nejeli alespoň na druhý poločas, protože bychom viděli šest branek. V pondělí už jsem byl znovu plný energie a řešil se sportovním ředitelem posily pro novou sezónu. Prvoligovou!

Čekal jste, že se za záchranou budete probíjet tak lopotně?

Po triumfu nad Jihlavou jsem věřil, že soutěž dohrajeme ve větším klidu. Zvláště, když jsme následně podali výborný výkon v Mladé Boleslavi a remizovali.

Následně jste však čtyři zápasy prohráli.

V Mladé Boleslavi jsme v poslední minutě nedali penaltu. Několikrát jsem si ji pak vybavil, neboť jsme následně směřovali úplně špatným směrem. Zraněných bylo tolik, že je ani nedám dohromady. A všechno se scvrklo do zápasu s Karvinou. Brankář Fryšták do něj šel bez jediného vítězného ligového duelu. Ale za bezbrankového stavu chytil vyloženou šanci, což výrazně ovlivnilo zápas. Krch nastoupil po injekci s prasklým meniskem a stmelil tým v kritické situaci. A měli jsme konečně dispozici alespoň částečně připraveného Kabajeva, jenž se vrátil z Ruska po měsíci jako Fantomas na poslední chvíli po zařizování českého víza. Ale jeho přítomnost na hřišti dodávala ostatním sílu, a ještě vstřelil vítězný gól.

Držel jste se motivačního prvku v podobě pomyslné improvizované tabulky datované až od vašeho nástupu, kdy jste porazili v prvním duelu Jihlavu?

Po sérii porážek to ztratilo psychologický efekt. Byli jsme takřka na chvostu. Ze šesti zápasů jsme měli čtyři body. Ale po posledním zápase v Hradci můžeme skočit někam k osmému místu, což je pozice, které bychom se chtěli držet v příští sezóně. Tudíž vše oprášíme.

Co tedy posloužilo jako motivační faktor pro duel s Karvinou?

Když jsem si představil, že bychom měli bojovat o záchranu až v Hradci Králové, bolelo mě břicho a cítil jsem fyzickou nevolnost. Vždyť jsme za celou sezónu zvládli jeden zápas venku. Zeptal jsem se kapitána před celým týmem, jestli má obavu, že boj o záchranu nezvládneme. Upřímně přitakal. A prakticky celý tým taktéž. A já odvětil, že jsem na tom stejně. Bylo důležité si strach přiznat. Následně jsem na kluky apeloval, aby se nenechali strachem paralyzovat, ale naopak využili jej. K větší odpovědnosti, důslednosti, bojovnosti. Vyšlo to perfektně.

Napadlo vás někdy během necelých dvou měsíců na lavičce Bohemians, že jste udělal chybu a nabídku z Ďolíčku měl odmítnout?

Myšlenky se objevují a zase odplouvají. Žádný řád v tom není. O člověku nic nevypovídá, jaké má myšlenky, ale to, co učiní...

Při nástupu do klubu jste netajil hrdost, že jste v Bohemians dostal příležitost. Děsila vás představa, že můžete být podepsaný pod pádem klubu do druhé ligy?

Ano. Věděl jsem, kolik fanoušků bych zklamal. A také první štace v roli hlavního trenéra v první lize, osm zápasů a sestup, to by nebyla dobrá vizitka do profesního životopisu.

V minulosti jste působil v roli prvního trenéra ve Spartě, nyní jste okusil podmínky v nejvyšší lize v Bohemians. Mezi kluby je obrovský rozdíl z hlediska ekonomického i hráčského. Jak je těžké se přizpůsobit?

Je to velmi relativní. Přišel jsem z druholigové Vlašimi, tudíž jsem podmínky v podobě regenerace, kabin či stravování neřešil. Pochopitelně nyní budu chtít pro hráče zlepšit servis. V každém klubu člověk pořád hledá možnosti pro posun. To je ale běžná náplň naší profese. Pro trenéra je nejvíce unavující, když jsou kádru hráči, kteří nechtějí pracovat. Přitom bych neměl být člověk, který je přesvědčuje, aby tvrdě makali. To je únavné. Já bych měl přeci jen usměrňovat jejich energii.

Zmínil jste, že už máte v hlavě příští sezónu. Jakým směrem se budete při posilování týmu ubírat?

Musíme být flexibilnější. Chceme mladé, rychlé a hladové hráče se zkušenostmi z dospělého fotbalu. Žádné dorostence, nikoho z juniorských týmů. A pokud budeme brát starší fotbalisty, tak jen vyloženě pro základní sestavu.

Reklama