Článek
Nevěřil jim. Byl přesvědčený, že se vrátí mnohem dřív. Když ne na podzim, na jaře určitě.
„Jediná vteřina a rázem bylo všechno jinak. Vzala mi skoro celý rok kariéry," vybavuje si devětadvacetiletý Jakub Rada nevině vyhlížející souboj s protihráčem, který odneslo pravé koleno.
„Ještě že pravé, snažil jsem tehdy a vlastně i nyní hledat na zranění alespoň nějaké pozitivum, protože kopu levou nohou. Ale stejně to nepomáhalo, protože na začátku loňské sezóny jsem se cítil výborně a vše šlapalo, jak mělo. Dokonce jsme byl nominován do reprezentace a za pět dnů měl hrát přípravu s Arménií, která sloužila jako první a poslední test před vstupem do kvalifikace o mistrovství světa."
Jediná vteřina všechno zhatila. Reprezentační start pod exmladoboleslavským koučem Karlem Jarolímem, který si Radu jako klíčového muže svého někdejšího celku do nově se tvořícího národního týmu vybral, celou ligovou sezónu také.
Neskutečně složitý návrat
„Strašně dlouhá doba. Místo abych trénoval s ostatními jsem chodil po rehabilitacích a regeneracích, čas vyplňoval zdravotními procedurami, mořil se v posilovně, absolvoval individuální cvičení s kondičním trenérem. A když jsem měl tohle všechno za sebou, přišlo mi najednou divné, že se mám zase začít připravovat s mužstvem," líčí Rada, jak složitý pro něho byl návrat do kádru prvního týmu.
„Složitější a o to horší, že jsem vysedával na tribuně a jen sledoval svízelné jaro, které spoluhráči prožívali. Ligové zápasy, v nichž jsme v posledních minutách ztráceli body, pohárové semifinále s druholigovou Opavou, které jsme nezvládli, pachtění za cestou do pohárové Evropy, které nakonec přece jen vyšlo, i když v posledním kole v Liberci to byly nervy. Však jsem také sledoval na mobilu víc on-line z ostatních stadiónů než dění na libereckém hřišti."
Čekání na návrat se nakonec protáhlo z osmi na devět měsíců. „Začal jsem přípravu na novou sezónu a koleno drží, takže mohu trénovat naplno bez sebemenšího omezení. Teď jen musím odbourat jistý blok v hlavě, abych se nebál chodit do soubojů, ale i to zvládnu," ujišťuje Rada, že si o své místo v sestavě řekne jak novému mladoboleslavskému trenérovi Uhrinovi a časem třeba i kouči národního týmu Jarolímovi.
Úvahy o reprezentaci (zatím) odsouvá
„Jasně že i myšlenky na reprezentaci v hlavě mám, ale zatím je odsouvám hodně dozadu. To tak, mluvit o nároďáku, když třeba nebudu stačit na trénincích našeho mančaftu. Udělám samozřejmě maximum, abych měl sám před sebou čisté svědomí, ale vzhůru musím šlapat krůček po krůčku."
Radovu snahu o návrat bude sledovat a hodnotit nový kouč Mladé Boleslavi Dušan Uhrin mladší. Už čtvrtý trenér, který během roku Středočechy povede, neboť se ujal vlády po Jarolímovi, Kalvodovi a Svědíkovi.
„Čtyři trenéři během dvanácti měsíců, to opravdu není nic příjemného. Každý měl a má jiné představy a požadavky, ale nezbývá než se se se změnami poprat, protože nám jde o společnou věc. Máme tým na to, abychom proháněli Slavii i Plzeň a konkurovali nejlepším týmům v lize, jen už to musíme konečně dokázat v průběhu celé sezóny. A stejně tak chceme konečně zvládnout kvalifikaci o Evropskou ligu," věří Jakub Rada, že po roční pauze k naplnění těchto cílů zase pomůže.
