Rubriky:

1. liga

Nejtěžší bitvu svádí s krupicovou kaší a pudinkem. A v pětatřiceti se dál drží na vrcholu

27. července 2017 19:17 - Teplice

Zpátky domů. Po třinácti letech fotbalového kočování se útočník Jan Rezek vrátil v létě do Teplic, odkud ve dvaadvaceti vyrazil do Sparty, aby pak vystřídal ještě osm dalších klubů a posbíral velké úspěchy. „Ani se mi nesnilo, že bych v pětatřiceti ještě hrál," směje se rodák z Března, který se pyšní třemi mistrovskými tituly či čtvrtfinálovou účastí na ME 2012.

 

fkteplice.cz

Teplice vás pro velký fotbal vychovaly, jaký to byl návrat?

Nečekaný. Nepočítal jsem, že bych se ještě vrátil do klubu, v němž jsem vyrostl. Zaplavilo mě nadšení. Mimo klub jsem potkal spoustu kamarádů, se kterými jsem se hodně dlouho neviděl. Prostě je to paráda.

Proměnil se klub za těch třináct let?

Jediný, kdo zůstal z doby mých začátků, je Pavel Verbíř v roli vedoucího mužstva. Zázemí je ve skvělém stavu. A cíle jsou vlastně taky pořád stejné, bojovat o evropské poháry.

Chystáte se na dvanáctou sezónu v nejvyšší domácí soutěži. Přitom jste byl před dvěma lety rozhodnutý skončit...

Když jsem se tehdy vracel z Kypru, byl jsem otrávený. V Domažlicích působil Pavel Horváth a já byl rozhodnutý tam jít. Od konce profesionální kariéry mě zachránil příbramský šéf Starka. Šli jsme spolu na kafe, říkal mi, že je škoda hodit všechno v třiatřiceti za hlavu. Teď jsem rád, že jsem kariéru nezabalil. Získal jsem znovu chuť, fotbal mě zase baví, a dokud budu zdravý, chci pokračovat.

Ani trable a starosti v příbramské kabině, které vyvrcholily sestupem z první ligy, vás nenahlodaly?

Já se vrátil z působení v kyperském Ermisu úplně bez jiskry. Neuměl jsem si představit, že bych měl ještě trénovat. Ale když jsem přišel do šatny v Příbrami, nastartovalo mě to. A nic na tom nemění, že to byly dva hodně krušné roky. Není snadné v každém zápase dvě sezóny po sobě bojovat o záchranu. K tomu finanční problémy. Prakticky denně jsme řešili, jestli přijdou peníze. Obdivuju pana Starku, že klub táhne a drží na takové úrovni, když se od něj město distancovalo.

Jan Rezek
Narodil se 5. května 1982 v Teplicích. Je ženatý, s manželkou Mirjam vychovávají dcery Anetu (4) a Adélu (2).
S fotbalem začínal v Sokolu Březno, pak se přesunul do Teplic. Během profesionální kariéry prošel deseti kluby: Teplice (2000–2004), Sparta (2004–2005), Kubáň Krasnodar (2005–2006), Plzeň (podzim 2006), Sparta (2006–2007), Bohemians 1905 (jaro 2008), Plzeň (2008–20011), Anorthosis Famagusta (2011–2013), Čchang-Čchun (2013–2014), Plzeň (jaro 2014), Apollon Limassol (podzim 2014), Ermis Aradippou (jaro 2015), Příbram (2015–2017), Teplice (od léta 2017).
Získal dvakrát titul se Spartou (2004/05 a 2006/07), jednou s Viktorií Plzeň (2010/11). Se Západočechy ovládl i domácí pohár (2009/10). V dresu reprezentace hrál na ME 2012, kde zažil účast ve čtvrtfinále.

Připouštíte, že při odchodu z Teplic se vám o profesionální kariéře v pětatřiceti ani nesnilo. Co je receptem na dlouhověkost?

Když mi bylo dvacet, zůstal jsem po tréninku na hřišti a třeba ještě hodinu trénoval střelbu, centry. Teď už se šetřím. Jakmile se cítím unavený, raději si odfrknu. I lehčí zranění se hojí delší dobu. Klíčová je regenerace. Měl jsem kliku na trenéry, kteří mi vždycky důvěřovali. A taky jsem měl štěstí, že se mi vyhýbala vážná zranění.

Musel jste s přibývajícími roky upravit i jídelníček?

Dlouho jsem to vůbec neřešil, snědl jsem cokoliv. Ale pak se to ve dvaatřiceti zlomilo, věk mě dohnal. Už si dávám pozor, co sním. Tučná jídla jsou vážně výjimkou. Manželka ale hodně dbá na zdravou výživu, takže s tím není problém. Jen někdy bojuju s chutí na sladké. Mám dvě malé dcerky, krupicová kaše nebo pudink jsou u nás součástí jídelníčku. S tím se trošku peru.

Takže nabádáte děti, aby svědomitě dojídaly?

Někdy se spíš modlím, aby zůstalo i na mě. (směje se)

Váš otec i bratr pracují jako řezníci. S uzeninami nebojujete?

Když je domácí zabíjačka, tak si tlačenku neodpustím. Táta i brácha to umí udělat naprosto fantasticky. Ale abych si v sezóně někam zašel na takovou pochutinu, to neexistuje. Nicméně je fakt, že při angažmá v Plzni jsme jednou jeli na soustředění a pro tehdejšího kapitána Pavla Horvátha jsem vezl slušnou zásobu uzenin.

Během kariéry jste zažil nejen sestup, ale i velké triumfy. Co řadíte na první místo?

Určitě titul s Plzní. Když jsem slavil první se Spartou na jaře 2005, naskočil jsem v sezóně do sedmi zápasů, ale jen jednou v základu. Prvenství jsem tehdy ani nebral jako svůj úspěch. O dva roky později už jsem hrál mnohem víc, ale stejně je pro mě nejvíc až ten plzeňský. Nikdo s námi nepočítal. Průběh sezóny byl neuvěřitelný a způsob, jakým jsme se prezentovali, neměl v tehdejší době na domácí scéně obdoby. Jsem hrdý a vážím si, že jsem byl součástí Viktorie při jejím prvním titulu.

Plzeň pro vás byla místem zaslíbeným. Z jejího kádru jste se odrazil i do reprezentace. Proč se vám stejně nedařilo i ve Spartě, kam jste se s různými přestávkami vracel?

Ve Spartě neexistuje druhá šance. Člověk buď zahraje, nebo ne. Nedokázal jsem ze sebe dostat, co jsem chtěl. Nevadila mi konkurence, ale nesžil jsem se s tlakem, který je obrovský. Byl to jediný klub, kde jsem nebyl jedním z klíčových hráčů.

I tak jste na kluka z Března asi překonal všechna očekávání.

To rozhodně. Ve čtrnácti jsem následoval bráchu, který hrál se Štěpánem Vachouškem a Petrem Voříškem v teplickém dorostu. Byli v mládežnických reprezentacích a pro mě to byli vzory, na které jsem mohl dosáhnout. Prošel jsem si přes nižší soutěže a měl jsem kliku, protože jsem byl vždycky ve správný okamžik na správném místě. A postupně rostl do role hráče, který je tahounem. Hodně mi v tomhle směru pomohl Pavel Horváth. Ani v pětatřiceti nechci hrát druhé housle. Chci pořád vyhrávat, držet si laťku vysoko.

Vidíte stejné zanícení i na mladých hráčích, kteří naskakují do ligy?

Jsou často spokojeni s tím, že se dostanou do kádru týmu z nejvyšší soutěže. To jim stačí. Třeba Příbram z prodeje talentů žije. Kluci si tam byli jistí, že šance dřív či později přijde a nedávali fotbalu všechno.

Mávnete nad tím rukou, nebo se je snažíte usměrnit?

Vytáčí mě to! Zejména, když je člověk upozorňuje po dobrém a oni tvrdí, že dřou na sto procent. Pro mě byla obrovská škola, když jsem jako náctiletý viděl Horvátha, Verbíře, Diveckého a další borce, kteří mohli klidně trénink vypustit. Ale pokaždé přípravu odjezdili. Chci mladým něco předat. A budu doufat, že společně projdeme třeba do Evropy, když ji Teplice nevybojovaly letos.

Rezkovo působení v zahraničí
Rusko
"Kubáň Krasnodar byl pro mě výstřelem do tmy. Trenérem byl Jozef Chovanec, v obraně hrál Roman Lengyel, což mi situaci usnadnilo. Po půl roce ale vedení realizační tým vyměnilo a přišel ukrajinský trenér. Přivedl si prakticky nový tým, sázel jen na své hráče. Já byl odstavený na druhé koleji. Ale vlastně mi tahle negativní zkušenost dala nejkrásnější éru v Plzni."
Kypr
"Tam jsem získal spoustu kamarádů a ostrov mi přirost k srdci. Mám jasno, že v průběhu dalších let se tam budeme s rodinou vracet na dovolenou. Je to nádherné místo.
Fotbalově jsem okusil tři kluby. Anorthosis Famagusta i Apollon Limassol jsou top kluby, které každý rok bojují o titul a figurují v evropských pohárech. Mohou zaplatit výborné hráče a jsou schopné konkurovat evropské špičce.
Přestupem do Anorthosisu jsem přišel o Ligu mistrů s Plzní, ale bylo mi devětadvacet a chtěl jsem zkusit zahraniční angažmá. Naučil jsem se pořádně anglicky a viděl kus světa. S Apollonem jsem postoupil do Evropské ligy, což byl neuvěřitelný zážitek. Nikdo s námi nepočítal, byli jsme absolutní outsideři, ale dokázali jsme projít přes všechna předkola a já gólem přispěl i k vyřazení Lokomotivu Moskva. Ve skupině jsme pak sice od Villarrealu či Mönchengladbachu dostávali strašné dardy, ale nabrali jsme všichni zážitky, pro které fotbal hrajeme.
Ermis Aradippou už takovým ternem nebyl. Je to menší klub, s hodně specifickým způsobem řízení. Vlastně všemu na všech úrovních šéfuje podnikatel z Larnaky, kterému tým patří."
Čína
"Angažmá v Čchang-Čchunu bylo skvělou životní i fotbalovou zkušeností. Všichni u nás si myslí, že jsou Číňani maličcí. Tak z toho jsem rychle vystřízlivěl. V týmu jsme měli samé obry. A uměli perfektně s balónem, technicky byli skvělí. Po taktické stránce to ale bylo horší. Kolikrát byla jedna řada vpředu, jedna vzadu a míč se jen překopával. Velké rozdíly dělají cizinci."
Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..