Článek
Halil Altintop ze Slavie proměňuje nařízenou penaltu.
Marek Červenka z Teplic a Jiří Bílek ze Slavie Praha.
A že jich bylo! Někde úplně na počátku Karviná, pak ostravský Baník, ale třeba také Doněck či Dněpropetrovsk, anebo také Bochum či Fulham.
„To všechno už je historie, k níž nemá smysl se vracet. Teď jsem ve Slavii, abych jí pomáhal k výhrám a postupům," nedělal pětatřicetiletý brankář vědu z toho, že se stal jubilejním dvacátým členem Klubu brankářů, jenž sdružuje gólmany, kteří v ligových duelech uhájili minimálně stokrát čisté konto.
Laštůvkovi se to povedlo v novém angažmá proti Teplicím. „Hlavně že jsme vyhráli, protože to byl těžký zápas. Začali jsme sice výborně, soupeře čtvrthodiny k ničemu nepustili, i gól jsme dali, ale pak jsme přestali dost nepochopitelně hrát a další průběh střetnutí byl proto hodně nervózní. Zvlášť, když jsme nedokázali přidat potřebnou druhou branku," nepopíral, že i on si prožil své nervy.
„Bylo třeba udržet koncentraci do posledních vteřin, protože Teplice hrály vynikající fotbal. Ve Slavii je to něco jiného než třeba v loňské sezóně v Karviné. Během devadesáti minut na mě jde jedna dvě střely a pochopitelně se čeká, že je chytím," vykládal Laštůvka, jenž si nejvíc oddechl čtyři minuty před koncem. To když Kučerovu střelu tečoval Jugas a míč jen o centimetry minul tyč slávistické brány.
„Byla to taková šmudla, ale zatrnulo mi. Balón šel ale naštěstí vedle," vypadlo z Laštůvky po druhém soutěžním utkání mezi slávistickými tyčemi, v němž stejně jako v úterní kvalifikaci o Ligu mistrů proti Borisovu vychytal nakonec nulu.
„Teď ještě abychom stejně zvládli středeční pohárovou odvetu v Bělorusku. Jedno zda s nulou či bez ní, hlavně abychom přes Borisov postoupili," myslel Laštůvka víc na další cestu Ligou mistrů, než na to, že vstoupil do společenství Čecha, Blažka, Vaniaka, ale třeba i Stejskala, Mikloška, Švajlena, Schrojfa či Viktora.
