Článek
„Mám problém s rukou, ale snažíme se to kompenzovat a celkem to jde. Zranění mě nijak neomezuje, ortéza mi během utkání nevadila," vykládal Kúdela, který s přehledem režíroval obranu Slovanu. „Spíš mě bolí hlasivky. Potřebovali jsme ve druhé půli rychle rozdávat balóny do stran a sypat to tam," říkal klíčový stoper Slovanu.
Stříbrný medailista z mistrovství světa dvacítek v roce 2007 si po závěrečném hvizdu hlavního arbitra pořádně oddechl. Modrobílí tři body urvali, ačkoliv se střelecky dlouho trápili. „Gól jsme mohli dát už v prvním poločase. Moje hlavička po rohu však trefila obránce do prsou. Chyběl nám také moment překvapení. Chtěli jsme hrát původně něco jiného, ale po vyloučení Traorého to museli změnit," vysvětloval.
Slovan po pauze oslabeného protivníka svíral a nakonec se kýžené branky dočkal. „Matěj Pulkrab to rozhýbal a v závěru stál tam, kde měl. Jeho gól byl vysvobozující," usmíval se Kúdela, jenž navzdory nevyužitým šancím pořád věřil, že Slovan síť alespoň jednou rozvlní. „Po vyloučení se soupeř zatáhl. Bylo to pro něj psychicky i fyzicky náročné. Měli toho plné zuby, kluci odpadali a pak navíc přišlo nešťastné zranění Petra Jiráčka, když už nemohli vystřídat. Gól chvílemi visel ve vzduchu, jenže gólman chytal skvěle. Kdyby to skončilo 0:0, hodně by nás to mrzelo," ujistil ostřílený zadák.
Oba celky bojovaly U Nisy i s náročnými klimatickými podmínkami. V úmorném vedru docházely hráčům síly. „Zlínu asi ubývaly rychleji, museli víc bránit a moc se nedostali do hry. Z počasí jsem nadšený opravdu nebyl. Pak se ale zatáhlo a už se hrálo lépe, i když bylo dusno. Snažili jsme se napadat jejich rozehrávku a co nejvíc jim to znepříjemnit. Za gólem jsme neustále šli a dočkali se," liboval si Kúdela.
