Rubriky:

1. liga

Je mi jedno, kdo spadne. Když se zachráníme, ať klidně sestoupí Sparta, hlásí defenzivní štít Karviné

4. srpna 2017 11:14 - Karviná
(Aktualizováno: 4. srpna 2017 15:38)

Na hřišti je slovenský záložník Karviné Marek Janečka téměř k neutahání. A podobně působí slovenský fotbalista i v civilu. Kromě toho, že už více jak patnáct let hraje profesionální fotbal a okusil i druhou Bundesligu v Rostocku, zvládl také studium trenéřiny a šéfování fotbalovému klubu v rodné Levoči.

 

Foto: Ivo Dudek

V Karviné jste po 37letém Pavlu Košťálovi druhý nejstarší. Zatímco o tři roky starší stoper Košťál si v obraně dokáže odpočinout, vy létáte po hřišti 90 minut. Kde berete energii? Přidáváte si po tréninku?

Musím se přiznat, že takovou cestou jako Jaromír Jágr jsem se nevydal. (smích) Nikdy jsem si v tréninku nepřidával, ale když je v devadesáté minutě potřeba udělat sprint, tak ho prostě udělám. Někdy je sil více a jindy méně, ale na hřišti nad únavou nepřemýšlím. Je to o morálních vlastnostech, které jsem asi zdědil po tátovi nebo dědovi. Mám to prostě v sobě.

Bez kondice nejsou ale v závěru nic platné ani kladné morální vlastnosti.

To je jasné, mám svou hru založenou na fyzické kondici, to asi každý vidí. Snažím se fyzickou stránku přípravy vždy udělat naplno a v sezóně jsem za to odměněný tím, že i v 34 letech zvládám zápasovou zátěž.

Z Levoče je to kousek do Tater, kde obstojí jen tvrdí chlapi, tak to možná prostě máte v sobě.

Nevím, možná. Dal jsem si jako malý kluk za cíl, že jednou budu fotbalistou a snažil jsem se dávat fotbalu všechno. Neměl jsem to úplně jednoduché, protože jsem se z Levoče, kde jsme hráli čtvrtou slovenskou soutěž, dostal do v uvozovkách velkého fotbalu druhé ligy až v sedmnácti letech. Do té doby jsem jezdil po dědinách, kde hřiště vypadala dost zle. Navíc jsem se tam potkával v dorostu i s o čtyři roky staršími protihráči. Býval jsem takový menší a subtilnější, přesto jsem se s tím musel vypořádat. To byl základ toho, kde teď jsem. Levoči za tuhle zkušenost i za to, že jsem odešel do vyšší soutěže až v 17 letech musím poděkovat. Do té doby jsem měl dost času se naučit tvrdosti, poctivosti i toho, že mi nikdo zadarmo nic nedá.

Je vám 34 let, je těžké ustát tlak mladších fotbalistů, kteří chtějí na hřiště místo vás?

Plně si uvědomuji, kolik mi je a že ten konec se rychle blíží. S tím jsem se už vyrovnal. Po zápase i tréninku už potřebuju delší regeneraci, než tomu bylo, když jsem byl mladší. I tělo mě více a déle bolí. Dokud ale stačím a vydržím i souboje, tak jsem schopný konkurovat i mladším. Určitě včas poznám, kdy se tohle změní. Bude to těžké, ale jsem si jistý, že budu vědět, kdy mám skončit. Uměle to prodlužovat nebudu.

Už víte, kam povedou vaše kroky, až ta chvíle nastane?

Uvidím, co přinese budoucnost. Chci zůstat u fotbalu a uvidím, co přinese čas. Po pravdě, a to se nechci nikoho dotknout, protože vím, že se většina lidí si takto vydělává peníze, si neumím představit, že bych po konci kariéry nezůstal u fotbalu a musel ráno vstávat a jít na šest hodin do fabriky k pásu. Chci zůstat ať v trenérské nebo manažerské pozici. Celou minulou sezónu jsem byl prezidentem klubu FK 05 Levoča v páté slovenské lize, což byla velmi dobrá zkušenost. Do té doby jsem vůbec nevěděl, v jakých pásmech se pohybují přestupní tabulky amatérských fotbalistů ani co takové šéfování klubu přináší ve vztahu se svazem nebo či s městem.

Říkáte, že jste byl prezidentem klubu. Už jím nejste?

Na den téměř přesně po roce jsem funkci složil. Důvody byly víceméně osobní, vůbec na to nemělo vliv to, že jsem ligový fotbalista a že bych měl málo času. Jen jsem si trošku jinak jsem si představoval fungování vztahu klubu s městem. Spolupráce tam nefungovala a úplně nejlepší nebyl ani můj vztah s hráči áčka. Asi jsem na ně byl příliš přísný, nicméně podle mého byla tréninková i osobní morálka slabá. Nechtěl jsem se svým jménem dále hazardovat.

Jak jste se k šéfování dostal?

Levoča nemá velkou fotbalovou tradici, je to spíše házenkářské město. Jedinou výraznější fotbalovou osobností je tam Miroslav Dunčko, který hrál s naším sportovním ředitelem Lubomírem Vlkem ve Vítkovicích. Ligu jsem z Levoče pak okusil až já. A když Miroslav Dunčko končil s fotbalem v Levoči, tak mě oslovili.

Více než na sportovní důchod nyní myslíte na druhou sezónu Karviné v první lize. Jaká bude?

Těžká, protože ač to zní jako otřepané klišé, druhá sezóna je opravdu nejtěžší. Zažil jsem to ve Zlatých Moravcích a vím, že teď už nás nikdo nepodcení. Je jen na nás, jak to zvládneme I když nám odešel podle mě nejlepší brankář ligy. Jsem si jistý, že ligu zachráníme. První krok jsme proti Jihlavě zvládli perfektně.

Teď vás čekají venku Bohemians. Los vám docela přál, souhlasíte?

Los není důležitý, i když, kdybychom měli v prvním kole Slavii venku a pak doma Plzeň, asi by to nebylo ideální. Ale každý chce vyhrát a je jedno, v kterém to je kole. Připravili jsme se dobře na Jihlavu, a nyní chceme zvládnout i zápas na Bohemians. Pak přijde další zápas, a ještě jeden a za chvíli jsou tu Vánoce....

Ze druhé ligy postoupili Sigma a Baník. Oba týmy v prvním kole vyhrály na hřišti soupeře. Bude složitější se v lize udržet?

Oba tyhle týmy do ligy patří a všech šestnáct celků se chce zachránit. Někdo ale musí z kola ven. Je mi jedno, kdo to bude, když se zachráníme my, tak ať klidně sestoupí Sparta.

Jiří Tomaškovič, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..