Článek
Reprezentační kariéru jste po světovém šampionátu ukončil bez velkých famfár. Nechystáte nějakou benefici?Osobně jsem nad tím nepřemýšlel. A jestli něco plánuje fotbalový svaz, o tom nevím. Navíc ty benefice se u nás moc nenosí, a když se něco takového konalo, moc slavně to nedopadlo.
Diskutoval jste o konci i s Pavlem Nedvědem?Já byl rozhodnutý už před šampionátem, takže to zas tak těžké nebylo. Pavel má teď dost svých starostí. Ještě pořád nevím, co s ním bude. Sám jsem zvědav, kde nakonec skončí.
Nedvěd by měl na rozdíl od vás v reprezentaci pokračovat. Přemlouval jste ho?Jestli bude pokračovat v současné výkonnosti, tak je pro český nároďák pořád nepostradatelný fotbalista. A já jako fanoušek se radši budu chtít dívat na Nedvěda než na nějaké jiné hráče, aniž bych chtěl ostatní kluky snižovat. Náhrada za Pavla momentálně prostě pořád není.
Chybí silnější mladá generace, jako byla ta vaše?My jsme ale taky nepřišli do reprezentace jako hotoví fotbalisti. Museli jsme se učit od těch Němečků, Kubíků, Skuhravých a dalších. Taky jsme museli dozrát, odehráli jsme i špatné zápasy, než přišla kvalita. Hlavně jsme museli odejít do ciziny, tam se tím vším protlouct a teprve po tom na nás mohl nároďák stavět.
Můžete prozradit, jak proběhla rozlučka s reprezentačními spoluhráči?Klukům jsem obecně poděkoval. Nároďák pro mě byl téměř domovský klub, odehrál jsem tam spoustu let, nikdo ze současného kádru tam nebyl déle než já, ani z celého realizačního týmu. Já věděl, že skončím, kluci vesměs taky, takže to nikoho moc nepřekvapilo. Popřál jsem jim hodně štěstí a teď už se na ně budu jenom dívat. Doufám, že pravidelně.
Brzy po návratu z Německa jste skočil rovnýma nohama do práce v klubu. Jak se daří stíhat manažerská funkce s fotbalovými povinnostmi na trávníku?Náročné to je, pořád se učím. Role bafuňáře je pro mě nová, dosud jsem to viděl jen z druhé strany, ale v Budějovicích je tým zdatných lidí, kteří ve fotbale působí dlouho. Všechny kroky spolu diskutujeme a jde to.
Co už dnes z pozice šéfa klubu zvládáte?S největšími sponzory jednám individuálně, osobně musím podepisovat všechny smlouvy, přestupy, skládám účty akcionářům. Jsem na začátku manažerské profese, neříkám, že to dělám nejlíp, ale snažím se učit.
Kolik hodin denně vám to zabere?Fotbalové věci jako takové zaberou dvě hodiny. Na stadión přijedu kolem osmé, udělám věci v kanceláři, jdu na trénink a pak mě čekají další záležitosti. Je to potřeba skloubit. Někdy jedu domů brzy, jindy se jednání protáhnou do večera.
Už jste vedl jednání i u oblíbeného golfu?Pár kontaktů tam možná proběhlo. Někdy je to příjemnější než sedět tři hodiny za stolem. Člověk se uvolní, jednání je pak takové osobnější.
Dostanete se na golf často?Je to individuální. Dneska už chodíme celá rodina. Je to lepší, že nezmizím na celý den, ale je z toho rodinný souboj.
Jak to členům vaší rodiny jde?Syn hraje už třetí rok a vede si dobře. Ono nebude tak těžké mě golfově překonat. Manželka s dcerou začaly letos, ale chytlo je to.
Užije si vás nyní rodina víc?Vrátil jsem se natrvalo domů, takže si určitě polepšili. Ani v Praze se mnou nebyli nastálo.
Z domova v Hluboké to máte kousek...No jo, jsme tam taková sportovní kolonie. Jsem rád, že tam můžu být, je to pro mě oáza klidu s obrovským sportovním vyžitím: fotbal, hokej, tenis, golf, na co si vzpomenu. Přitom je to pořád malé městečko, kde jeden zná druhého, a to mi vyhovuje.
Když jste do Budějovic odcházel ze Sparty, nerozešli jste se zrovna v nejlepším. A teď jste z Letní získal na hostování několik mladých hráčů...To, co se stalo mezi mnou a Spartou, mi možná paradoxně pomohlo k tomu, že jednání s Danem Křetínským a jeho týmem byla férová a oboustranně upřímná.
