Článek
Je pro vás návrat do Teplic balzámem na duši?
Že si ještě někdy zahraju v mužstvu, které chce hrát nahoře, mě na jaře nenapadlo. Ani v nejmenším. Po Slavii jsem měl černé myšlenky, dostat skoro deset gólů je strašný. Říkal jsem si, jestli má cenu dál hrát. Znovu jsem si ale potvrdil, že člověk nemá balit to, co ho pořád baví. Je to i příklad pro mladé kluky, kteří pár zápasů nehrají a hned si myslí, že je konec. Ve fotbale se všechno může změnit během čtrnácti dnů, klidně i v pětatřiceti. Takže když to shrnu, jsem moc rád, že jsem neskončil. (směje se)
Ve 35 letech jste stále plný síly. Cítíte, že můžete ještě dvě tři sezóny na nejvyšší úrovni vydržet?
Při nedávné reprezentační pauze jsem zrovna necítil, že bych mohl ještě tři roky dát. To je samozřejmě legrace. Některé tréninky v týdnu jsou těžké, druhý den mi tělo jasně říká, že mi už není pětadvacet. Ale pořád zvládám. Když se o sebe budu starat a zároveň mi bude držet zdraví, rád bych se pokusil ještě dva roky hrát. Ale musí to mít hlavu a patu. Ne že se budu na hřišti plést.
Zatím to tak není, důkazem jsou tři vstřelené góly. Očekávání a cíle z návratu se vám tedy plní?
Troufnu si říct, že ano. Máme vyzrálý, silný mančaft, plný zkušených hráčů. Když jsem proti Teplicím v poslední době hrával, byly nechutné. Těžko se proti nim prosazovalo. Myslím, že je to stejné i teď. Klubu mám pořád co vracet, snad se mi to daří. Jsem spokojený s třemi brankami. Na druhou stranu, devět bodů po sedmi kolech je trochu zklamání. Především chybí body z Ostravy, kde jsme vedli o dva góly (zápas skončil 2:2), a teď s Bohemkou. Ale zase jsme v pátek poprvé na podzim udrželi vzadu nulu. To je pozitivní.
Radí vám ohledně fotbalové dlouhověkosti váš velký kamarád Pavel Horváth, který končil kariéru až ve svých čtyřiceti?
Bavíme se o tom často. Na druhou stranu, Horvi hrál jiným stylem než já. Měl kolem sebe letce, kteří toho hodně oběhali. Já to mám založené na velkém pohybu, rychlosti. Když mám být upřímný, tak dlouho jako Horvi hrát nebudu. Nedovedu si to představit.
Horváth vás bral v nadsázce jako syna, vzal vás pod svá křídla. Jste nyní vy oporou pro některého z mladíků?
V Příbrami jsem měl s mladými výborný vztah. Když potřebovali radu, vyhověl jsem. V Teplicích jsem teprve tři měsíce. Mladí jsou tu šikovní. Ale vztah jako s Horvim nemám s nikým.
Nelanařil vás Horváth před sezónou do Sokolova, kde nastoupil jako trenér?
Bavili jsme se o tom. Měl jsem ale smlouvu v Příbrami a jednalo se o přestupu do Teplic. Poděkoval jsem mu, že chci ještě hrát na nejvyšší úrovni.
S Horváthem jste se minuli už podruhé. Před dvěma lety jste mu „dal košem", když přebíral třetiligové Domažlice...
To je fakt. Ale myslím, že naše shledání se už blíží. (směje se)
Až na Stínadlech skončíte, rodina Rezků bude mít v klubu nástupkyni. V Teplicích působí vaše neteř. Jak jí to jde?
Bráchově dceři je sice třináct, ale je už vyšší než já. Hraje v záloze nebo v útoku. Zápasy se nám zatím kryly, ještě jsem ji v žádném neviděl. Brácha si pochvaluje, že je šikovná. Moc jí fandím a držím palce.
