Hlavní obsah

Trenér u nás vždycky někomu slouží, glosuje fotbalové dění Škorpil

Hynek PreislerSport.czPrávo

S podzimní jízdou Plzně ožil i slavný bonmot někdejšího kouče libereckých či hradeckých fotbalistů Ladislava Škorpila. „Můj cíl na sezónu byl každý rok 90 bodů, ale hráči mi to většinou "dojebali" už ve druhém kole,“ zaperlil kdysi. Dění v lize komentuje s nadhledem i nyní.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Ladislav Škorpil na snímku z loňského dubna, kdy se byl podívat na zápas Slavie s Hradcem Králové.

Článek

Co říkáte plzeňské neporazitelnosti v domácí soutěži?

Že Plzeň dosáhla takového výsledku, je naprosto výjimečný jev. Stejně za něj lze pokládat postavení Manchesteru City v Anglii. Takový výsledek se musí umět, ale ještě je to i šťastná souhra okolností.

Potvrdilo se, že ve fotbale můžou být klacky více než tanky, když připomenu předsezónní výrok plzeňského ředitele Adolfa Šádka na adresu drahých posil pražských S?

To asi nemůžou být nikdy nikde. Je to také vizitka těch druhých, jaké tanky mají... Pravděpodobně se jedná o tanky, se kterými nelze žádnou bitvu vyhrát.

Jak tedy vnímáte zbraně Sparty?

Člověk musí volit opatrná slova, jedna stránka je ekonomická a my finanční toky neznáme. Druhá je sportovní a u té je nutné něčemu věřit. Když nastane hodně změn, musíte se na začátku soutěže dopracovat k nějaké stabilizaci týmu. A i když se do toho netrefíte a je to blbě, stejně musí nějaká stejná kostra začít. Až pak do toho můžete postupně sahat. Fotbal je o součinnosti myšlení hráčů, jenže když každý zápas hraje „každý pes, jiná ves", nemůže nic takového nastat.

Takže největší problém Sparty vidíte v přílišné rotaci hráčů?

Točí s tím takovým způsobem, že si na sebe hráči nemohou zvyknout. Líbil se mi Vízek, který Spartu nazval výzkumným ústavem. Trenér je režisér a každý hráč musí mít svou roli. Oni nevědí, kdo je co. Když jednou hraje, podruhé je na lavičce a potřetí na tribuně, jakou pak má roli? Všichni jsou všechno.

Jak projekt Sparty podle vás přispěl do diskuse o zahraničním kouči v českých podmínkách?

Pravda je vždy někde uprostřed. Jde také o to, o jaké kabině mluvím. Když jsme s Libercem hráli proti Schalke, nastoupil proti nám jeden Němec a ten byl v bráně. Jestliže dáme dohromady mužstvo, které bude složené z cizinců, tak proč by tam neměl být zahraniční trenér? Tam žádná česká mentalita není. Tam je akorát mentalita českých náhradníků, kteří budou říkat, ať jdou všichni s tímhle projektem do pr...., protože jim bere práci. Spíše jde o to, jaký to je trenér. Je lepší mít dobrýho zahraničního trenéra, nebo blbýho českýho?

To je snadná odpověď...

(směje se) A ještě horší verze je blbý zahraniční trenér. Máme problémy, co se jazykové vybavenosti týká. Navíc se zahraničními hráči se musí umět dělat. Nejmenší problémy s cizincem jsem měl já s Lazzarem Liunim, protože dával polovinu gólů. A samozřejmě když vydělával mužstvu peníze, muselo držet hubu. Jinak ho však nikdo příliš nemiloval. Jeho asimilace byla taková, že Slovan viděl jako přestupní stanici a absolutně neměl tendenci učit se česky. Česky si uměl říci o peníze a pak přiběhnout k lavičce a říci bolí, bolí. Já mu řekl nebolí a mazej zpátky. To byla naše komunikace.

Pojďme teď ke Slavii, která vzala Jana Nezmara, jehož dobře znáte. Jak ji promění?

To ukáže až čas. Každý klub je ve své infrastruktuře specifický a není možné dávat rovnítko mezi Slavii a Liberec. Ve Slovanu je potřeba vidět jakoukoliv úspěšnost kohokoliv ve stabilitě klubu. Když budeme hledat u úspěchů společného jmenovatele, tak to není o jednotlivcích, Nezmarovi, Trpišovském, o mně, ale o inženýru Karlovi a Preciose. Zatímco ve Slavii jsou jednou Číňani, podruhé přijde třeba nějaký princ z Kataru a potřetí budou třít bídu. Ostatně jednou to tady už ve větším měřítku bylo.

Co máte na mysli?

Do Slavie odešel z Liberce (2003/04) trenér Csaplár, asistenti Veselý, Hřídel, hráči Holeňák, Koloušek. Jel jich tam celý autobus. Tehdy jsem na Slovanu vyřvával, aby si vzali i tu bábu z vrátnice. A jak tam přišli, tak zase skončili. Když jsem se potom ptal Hřídele, jaké má z toho působení pocity, použil tehdy spojení navoněná bída... V dnešní době je to úplně o něčem jiném, ale jak se nám sportovní ředitel a trenér budou chovat sice ve stejné funkci, ale v rozdílných podmínkách, to nevíme. Ale těšíme se na to a budeme to sledovat.

Kdybyste si měl tipnout, dopadne to stejně jako tehdy?

Dopadne to vždycky stejně. Jedinou výjimkou je pouze Arséne Wenger z Arsenalu. (směje se) Všechny ostatní vyhodí, ať chtějí, nebo ne, ať dělají tak, nebo onak.

Ostatně extrenér Slavie Jaroslav Šilhavý může být příkladem, že?

Samozřejmě. V Čechách je zase ještě specifičtější prostředí. V civilizovaných zemích je trenérská profese více vážená, trenér je tam větší osobností a má větší slovo. Kdežto tady v podstatě někomu slouží. Tady to funguje tak, že je-li neúspěch, je jednoznačné, že za to někdo může, a kdo by to mohl být jiný než trenér. A jestliže je úspěch, za ten můžeme my, protože klub vedeme a vybrali jsme si dobrého trenéra.

Reklama