Článek
Jste jako kapitán reprezentace spokojen s deseti body po čtyřech podzimních kvalifikačních zápasech?
Určitě, i když dvanáct by bylo lepších. Kvalifikaci máme velmi dobře rozjetou, ale nesmíme usnout na vavřínech. Podle mne se bude rozhodovat až příští rok na podzim, my jsme však letos položili velmi dobrý základ. Důležité je, že jsme brali body velkým konkurentům - Slovensku, Irsku a Walesu, dvěma z nich dokonce na jejich hřištích.
Který ze zápasů byl podle vás nejvydařenější?
Herně i výsledkově jednoznačně Slovensko, kterému jsme dali v Bratislavě tři góly. Výhra doma 2:1 nad Walesem byla o obrovské vůli. Se San Marinem jsme ukázali, že nevypouštíme ani taková utkání a výsledek 7:0 snad uspokojil i fanoušky. Bod z Irska, i když se to může zdát málo, bude mít na konci kvalifikace velkou cenu.
Charakterizujte tým, který vodíte na hřiště.
Mužstvo má duši. A jsem přesvědčen, že má i na postup na EURO. Po nevydařeném mistrovství světa a přípravě se Srbskem nás kdekdo viděl mezi poraženými. Navíc skončili Pavel Nedvěd s Karlem Poborským. Ale přišli noví kluci, šanci dostali ti, kteří spíš vysedávali na lavičce, a ukázalo se, že český fotbal má stále kvalitní hráče. Dělat kapitána takovému mužstvu je opravdu radost.
Není podle vás remíza v Irsku ztrátou?
Už před utkáním jsem říkal, že tohle bude nejtěžší ze čtyř podzimních kvalifikačních utkání. Irové se po kolapsu na Kypru chtěli rehabilitovat a zachovat si postupovou naději, a to pro ně znamenalo dát do zápasu všechno a vyhrát. Ale nepřekvapili nás: hráli tvrdý fotbal ve velkém tempu. Podle vývoje zápasu je ale bod velice cenný. Odtud se vítězství moc vozit nebudou.
Irský tvrdý fotbal vypadal chvílemi i jako záludný...
Záludnost bych v tom neviděl. Takhle se v Británii prostě hraje. Do všeho jdou všichni naplno, takže to někdy z tribuny vypadá hrůzostrašně, ale záludní nejsou a určitě nechtějí nikoho zranit.
Rozhodně nepatříte k hromotlukům. Bolí vás tenhle fotbal?
Každý fotbal bolí, ale tady víte, že vás nikdo nezkosí zezadu. Pokud se tak stane, jsou za to tvrdé tresty. Mně britský fotbal vyhovuje i proto, že je rychlý, důrazný, hraje se v obrovském tempu a hráči jsou technicky na výši. Jestliže chcete zpracovat míč v rychlosti a dobře přihrát nebo zakončit, tak to prostě musíte mít v nohách i v hlavě.
Duffa s Keanem jste považovali za nejnebezpečnější hráče. Sice se gólově neprosadili, ale první nahrával na branku Kilbanovi a druhý měl obrovskou šanci v samém závěru. Nebylo možné je lépe uhlídat?
Duffa jsme dobře eliminovali v první půli, ale to je fotbalista, kterému nedělá problém zbavit se dvou hráčů. Keane je útočník s gólovým instinktem. Ve dvou předešlých zápasech s Irskem nám dal vždy gól a teď k němu měl blízko. Nemůžete čekat, že stoprocentně uhlídáte takové hráče, důležité je dát jim minimum prostoru.
S Janem Kollerem jste zase oprášili spolupráci a byl z toho gól...
S Honzou není nutné nic oprašovat. Máme to zažité z Dortmundu, to se nezapomíná, i když spolu už v klubu nehrajeme. Viděl jsem, že obrana Irů je otevřená, snažil jsem se mu tam poslat co nejrychleji kolmou přihrávku. Věděl jsem, že on si s tím poradí. Ten vyrovnávací gól byl důležitý i proto, že přišel brzy.
Přijedete na listopadový přátelský zápas s Dánskem?
To je až za měsíc, takže ještě nevím. V reprezentaci jsme to nejdůležitější udělali. Teď se soustředím na Arsenal, chceme uspět v Lize mistrů i v domácí Premier League.
