Plzeň - Teplice 2:1Plzeň slaví pátý titul. Sice bez Šádkovy haluze, zato s jistou Ligou mistrů a garantovaným bonusem 382 miliónů

Gesto zloby a zmaru plzeňský kouč nijak neskrýval. Chorý, který operoval na hrotu útoku Viktorie společně s Krmenčíkem, šel v teplické šestnáctce v 18. minutě k zemi, ale sudí Julínek situaci ignoroval.

Vrba zlostně máchnul rukou, domácí hráči se ale penalty domáhat nemohli. Kamery O2 TV sice zápas snímaly, jenže videosystém VAR v Plzni použít být nemohl.

Pavel Julínek není patřičně proškolený, aby se obrátil na kolegy v přenosovém voze a případně dal na jejich echo.

Za šest minut vyletěl Pavel Vrba z lavičky znovu. Pro změnu s gestem úlevy a euforie, protože Krmenčík obranný val Severočechů konečně prostřelil.

Viktoria měla pátý mistrovský titul a Ligu mistrů s ním na stříbrném podnose.

Zvlášť, když v souběžně hraném střetnutí prohrávala Slavia s Jabloncem už 0:2 a z plzeňských tribun pochopitelně přeskočila životodárná jiskra i na hřiště.

Tam se hrálo od první minuty jen na jednu bránu. Teplický kouč Šmejkal sice udělal po předchozí domácí blamáži s Brnem v sestavě šest změn, ale moc platné mu to nebylo. Jeho tým se půlhodiny pouze bránil a teprve až pár minut před přestávkou si zkusil na soupeřovu bránu vystřelit Kučera.

Druhá půle už se obešla bez gest a emocí. Proč se také nechat k něčemu podobnému strhnout, když Slavia dostávala v Edenu naloženo a v Plzni se zápas odvíjel, jak měl. Druhý gól Řezníka sice ještě pro ofsajd neplatil, Kopicovu vyloženou šanci zlikvidoval vzápětí Diviš, ale po hodině hry branka jistoty přišla. Přízemní střelou zpoza šestnáctky pod ní zanechal svůj autogram Petržela a od té chvíle už nebylo tuplem co řešit.

Na hřišti i na tribunách se natěšeně čekalo za skandování „Šampióni" a "Mistři" na závěrečný hvizd, aby mohly mistrovské oslavy propuknout se vší parádou.

Nadšené a bouřlivé stejně, jako už čtyřikrát předtím, protože ani Vanečkova korigující trefa na nich nemohla nic změnit.