Hlavní obsah

V Olešníku budu hrát za mísu kapřích řízků, těší se Lafata

Karel FeltSport.czPrávo

Na Bohemce v sobotu odehrál posledních devět minut svojí skvostné kariéry. Nejlepší kanonýr v historii samostatné české ligy, šestatřicetiletý David Lafata se definitivně rozloučil s vrcholovým fotbalem. Život tím ale nekončí, jak řekl v exkluzivním rozhovoru pro Právo a Sport.cz, těší se už na ten "po fotbalový".

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Parádní nůžky vystřihl David Lafata v roce 2014 v dresu Sparty při utkání s dalším klubem spjatým se svou fotbalovou kariérou - Jabloncem.

Článek
Fotogalerie

Je to opravdu konec ve velkém fotbale, nebo může dojít k návratu? Třeba Dominik Hašek by mohl vyprávět.

Nikdy neříkej nikdy... Určitě mi nebude chybět letní příprava, ale až začne nová sezóna, asi mi budou cukat nohy. V tuto chvíli si však neumím představit situaci, abych návrat zvažoval.

Loučení na Letné před i po zápase s Olomoucí bylo nádherné. Naskakuje vám husí kůže, když si vzpomenete, jak jste s manželkou Kamilou a dětmi Toníkem s Vandou obcházeli stadión a fanoušci zpívali vaše jméno a tleskali vestoje?

Naskakuje... Bylo to hodně emotivní. Věřil jsem, že to bude krásné, dlouho jsem se na to připravoval, ale skutečnost předčila moje očekávání. Byl jsem hodně naměkko a všem fanouškům za jejich přízeň moc děkuju. Plně jsem si uvědomil, že je to naposledy. Už neuslyším skandované ani zpívané Dááávid Lafata. To mi bude chybět... Možná si to někdy najdu na youtube. Fotbal mi bude scházet, třeba legrace v kabině, ale už se těším i na život po něm. Ještě ho mám kus před sebou. Je spousta věcí, které jsem odkládal, a teď na ně budu mít čas. Jsem hodně zvědavý, co to se mnou bude dělat o víkendech. Ano, budu kopat krajský přebor za Olešník, ale ten nejezdí na soustředění. (úsměv)

Vždycky jste říkal, že týmové úspěchy jsou pro vás nadevše, ale do dvoustovky gólů v české nejvyšší soutěži vám chybějí jen dva zásahy. Řekněte upřímně, nemrzí vás to?

Kdybych víc hrál a měl šance, asi bych na tu metu dosáhnout chtěl. Ale neupnul jsem se k ní. Před poslední sezónou jsem měl na kontě 199 gólů ve všech ligových soutěžích, které jsem hrál, tedy v součtu 193 českých a šest rakouských. Na tuhle dvoustovku jsem chtěl dosáhnout. To nepopírám. Povedlo se to hned v prvním podzimním utkání s Bohemkou. Vůbec mě nenapadlo, že dvoustovky mohu dosáhnout i v české lize. Když s tím média přišla, už jsem tolik nehrál. Neuvažoval jsem o tom.

Spartu jste si vysnil. Odehrál jste za pražský klub pět a půl sezóny, ale získal jediný titul. Není to málo?

Je, tituly byly hlavní důvod, proč jsem na Letnou z Jablonce šel.

To vás musí štvát, že vás kouč Andrea Stramaccioni přestal stavět, i když vaše góly přinesly Spartě hned v úvodu loňského podzimu sedm bodů...

Po tom, co se na Letné dělo, ten velký příliv hráčů, jsem očekával, že něco takového asi přijde. Co mě mrzelo, byla forma, jakou jsem byl odstavený, přestal mě brát i na zápasy. Kdyby mi někdo řekl: Už na to nemáš, nechceme tě tu, tak bych to vzal, ale výmluvy, že musí vyzkoušet jiné hráče, byly zbytečné. Ale jako smlouvou vázaný hráč jsem musel mlčet a respektovat, že trenér zkouší hráče v běžící sezóně... Tím nechci říct, že se mnou by sezóna dopadla líp. Na druhou stranu jsem měl čas přemýšlet, co dál.

Třeba kam odejít?

Kdyby mi Sparta řekla, že už mě nechce, tak bych to ještě někde zkusil, ale to nikdy nezaznělo. Sám jsem odejít nechtěl, aby to nevypadalo, že utíkám, když se nedaří.

Přijedete se někdy na Letnou podívat?

Určitě ano! Dostal jsem dvě doživotní permanentky.

Odborníci i fanoušci nechápali, že klasického hrotového útočníka trenéři cpou do středové řady...

To mi nevadilo, vždycky jsem byl rád, že můžu hrát. Kdyby mě trenér postavil na beka nebo do brány, šel bych tam. Hráč je přeci od toho, aby hrál, kam ho trenér pošle.

Příliš se vám nepovedla zahraniční angažmá v řecké Škodě Xanthi a vídeňské Austrii.

Řecko pro mne byla vojna, ale dalo mi to hrozně moc lidsky. Začal jsem si vážit víc věcí, kterých jsem si před tím nevážil. V té době jsem požádal o ruku svoji současnou manželku Kamilu. Stála tehdy při mně v těžkých chvílích. Dostal jsem se pak do Jablonce, do reprezentace, do Austrie, kde už to bylo lepší, a přes Jablonec do Sparty, což byl můj sen.

Ale v reprezentaci jste se také výrazně neprosadil.

Hned při premiéře jsem dal dva góly Walesu. To je nezapomenutelné. Dostal jsem se na dva evropské šampionáty, ale moc nehrál... Nebudu tvrdit, že jsem od reprezentace čekal o mnoho víc. Vážil jsem si toho, že v ní mohu být.

Už mnohokrát jste řekl, že vaším nejkrásnějším gólem byly nůžky do sítě Jablonce. Kterou ze svých tref ale považujete za nejdůležitější?

Tak se na góly nedívám, takže ji nenajdu, ale bylo pár takových, co rozhodly zápasy.

Čím vším jste vůbec dal gól?

Asi úplně vším. (smích)

Gólů jste dal napříč věkovými kategoriemi 964, soutěžních v seniorské kategorii bylo přes dvě stě padesát, šestkrát jste byl králem ligových kanonýrů. Vybavíte si všechny?

Zdaleka ne. Ty soutěžní ano, kdybych dostal nápovědu.

Tak to zkusíme. Vůbec první gól za žáky Olešníku v červnu 1989...

Bylo to na Hluboké, do branky směrem k Budějovicím. Byla za ní betonová zeď. Dával jsem ho pravačkou, po zemi křížem ke druhé tyči.

Dobře. Prozradíte už Lafatovo tajemství, kterému všichni říkají ideální výběr místa?

Žádné není. Asi je to o nějakém cítění prostoru, odhadu míče, kam by mohl nebo měl jít. Je to totiž i o spoluhráčích. Můžete si vybírat místo, jak chcete, když k vám nepřiletí míč, jste tam zbytečný. Pochopit se musejí alespoň ti dva, nahrávač a zakončovatel. A já na ně měl štěstí. Všude byli spoluhráči, s nimiž jsme tak říkajíc souzněli. Třeba v Budějovicích to byli Mára Kulič nebo Lumír Sedláček. V Jablonci Jožka Weber, Karel Piták, Honzové Kovařík a Kopic. Ve Spartě Láďa Krejčí, Pavel Kadeřábek, Costa, a hlavně Bořek Dočkal... Často slyším, jestli se to dá naučit. Nevím. Mne to nikdo neučil.

Jak vypadá takové souznění se spoluhráčem?

Dám příklad. V Budějovicích vidím místo u přední tyče. Řekl jsem si, že by mi tam mohl Lumír Sedláček poslat balón. On ho tam kopl a já dal gól. Po zápase mi sám řekl, že když viděl tu situaci, napadlo ho, že já musím jít na přední tyč a poslal to tam. S Bořkem to bylo podobné. Třeba první gól v kvalifikaci s Malmö. Viděl jsem, že za obránci je místo, blesklo mi hlavou, že jinam míč ani dát nemůže. Naběhl jsem tam a balón skončil v síti. Po zápase mi Bořek řekl, že tušil, že jinam, než za ty beky jít nemůžu, tak tam poslal balón... V tom jsou ty góly hezké. Neřekli jsme si před zápasem ani slovo, negestikulovali na sebe. Prostě souznění.

Co vám fotbal vůbec dal a vzal?

Dal mi toho hrozně moc. Spoustu výborných spoluhráčů, kamarádství na celý život, nekonečně mnoho zážitků. Nevzal mi nic, jen volný čas, který jsem mohl trávit s rodinou, ale ta mne vždycky podporovala.

Manželka a děti mají asi radost, že budete víc doma.

Děti to ještě tak nevnímají. Manželka to přivítá, ale slíbil jsem jí, že pořád doma nebudu, aby to pro oba nebyl takový šok, budeme si moji větší přítomnost dávat po lžičkách. (smích)

Vyroste z Toníčka Kanonýr Lafi dvě?

Teď ho fotbal moc baví, chodíme si i zakopat. Hraje za Dubné. Uvidíme.

Už máte v Olešníku, za který budete hrát Jihočeský krajský přebor, dres s číslem 21?

Prý ano, ještě jsem ho ale neviděl... (smích) Pokud vím, letní soustředění se neplánuje.

Získat nejlepšího kanonýra v historii české ligy, to muselo Olešník něco stát...

Přišel jsem zadarmo, vracím se domů, kde jsem začínal. A hrát budu za mísu kapřích řízků po zápase. Na tom jsme domluvení. (směje se)

Co budete dělat ve fotbalovém důchodu? Na bačkory a fajfku vás ještě neodhaduju.

On to nebude úplný důchod. Nastupuji jako dovednostní trenér do akademie Dynama České Budějovice. Měl bych vést kluky ve speciálních trénincích na Gymnáziu Česká, kde jsou sportovní třídy. Tam jsem kdysi studoval. Musím si vyzkoušet, jak mi to půjde, jestli to bude kluky bavit. Zatím trénuji jen přípravku u nás v Dubném. Začínám novou životní kapitolu.

Těšíte se i do lesa?

Hrozně moc! S tátou, tchánem a několika kamarády pojedeme na Slovensko. Odkládali jsme to pět let. Jedeme na jelena, ale ten opravdu není nejdůležitější. Jelen je nejkrásnější zvíře na světě, a já toho svého největšího už mám z Rožmberka. Je to i můj nejkrásnější lovecký zážitek, i když do lesa se chodím rád jen dívat, krmit zvěř. Ten můj jelen byl zvláštní. Na jednom parohu korunový čtrnácterák, na druhém vidlicový desaterák. Unikátní kus a já si jeho ulovením splnil svůj myslivecký sen.

Máte rád Karla Gotta a zejména jeho píseň Být stále mlád. Proč právě ji?

Protože to bych si přál jako on... Být stále mlád...

Vizitka krále kanonýrů
Narozen: 18. 9. 1981 v Českých Budějovicích
Znamení zvěrokruhu: Panna
Pozice: Útočník
Kopačky: ve Spartě Nike Hypervenom a v reprezentaci smluvně Adidas, nejprve Predator, nyní Chaos.
Přezdívka: Lafi, Čaudy, Lafigól
Výška/váha: 180 cm/72 kg
Rodiče: Hana a Vladimír Lafatovi
Manželka: Kamila (1981), sňatek 2006
Děti: Vanda (2008), Antonín (2010)
Kluby: JZD Olešník (1987-1992), SK Dynamo České. Budějovice (1992-2005), Vysočina Jihlava (hostování 2002), Škoda Xanti/Řecko (2005), FK Jablonec (2006-2007), Austria Vídeň (2007-2008), FK Jablonec (2008-2013), Sparta Praha (2013-2018).
První liga: 418 utkání/198 gólů (27 - Č. Budějovice, 88 - Jablonec, 83 - Sparta)
Komu nejvíc v lize: 16 - Č. Budějovice a Brno, 15 - Příbram a Hradec Králové
Hattricky: 9
Nejvíc gólů v utkání: 5 - Jihlava (2016) a Levadia Tallinn (2014, předkolo LM)
Klub ligových kanonýrů: 204 gólů (z toho 6 v rakouské bundeslize)
Reprezentace A: 41 utkání/9 gólů (účastník ME 2012 a 2016)
Celkem gólů v kariéře: 964
Góly v evropských pohárech: 26
V domácím poháru a Superpoháru: 28
První gól v kariéře: 23. 6. 1989 Hluboká-Olešník 1:1
První gól v lize: 26. 8. 2002 Č. Budějovice-Baník Ostrava (2:1, dal oba)
Poslední gól v lize: 4. 5. 2018 Sparta-Zlín 2:1 (byl vítězný)
Největší úspěchy: Fotbalista roku 2014, Zlatý míč ČR (2014/15), Osobnost Synot ligy (2014), mistr se Spartou, vítěz Poháru FAČR, vítěz Superpoháru (vše 2013/14)l, vítěz Rakouského poháru s Austrií Vídeň (2007), 6x Král ligových střelců (2010/11 - 19 gólů, 2011/12 - 25, 2012/13 - 20, 2014/15 - 20, 2015/16 - 20, 2016/17 - 15).
Nej...
Životní zážitek:Narození dětí
Největší úspěch:Titul se Spartou
Nejoblíbenější barva:Zelená
Nejoblíbenější značka auta:Volvo
Největší talisman:Snubní prstýnek
Největší fotbalový vzor:Ruud Gullit
Nejoblíbenější film:Seriál Chalupáři
Nejoblíbenější filmová hláška:„Ty vole to je ten Vápeník, to je Premier League....“ (Ondřej Vetchý v seriálu Okresní přebor)
Nejoblíbenější pohádka:Tři oříšky pro Popelku
Nejoblíbenější písnička:Být stále mlád (zpívá Karel Gott)
Nejoblíbenější herec/herečka:Ondřej Vetchý
Nejoblíbenější zpěvák/zpěvačka:Karel Gott
Nejoblíbenější hudební skupina:Team
Nejoblíbenější kniha:Smrt krásných srnců (autor Ota Pavel)
Největší kamarád:Kendy, tedy Petr Bezpalec
Nejoblíbenější činnost mimo fotbal:Spánek
Nejoblíbenější sport kromě fotbalu:Lední hokej
Největší úlovek:Manželka Kamila
Neoblíbenější jídlo:Borůvkové knedlíky
Nejoblíbenější nápoj:Voda s citronem
Nejoblíbenější místo v Česku:Jižní Čechy
Nejoblíbenější zvíře.Pes
Nejoblíbenější květina/rostlina:Jedle

Reklama

Související témata: