Článek
Co byste řekl ke svému odchodu z jihu Čech?
Vedení Českých Budějovic chtělo udělat razantní řez v týmu, a tak tam po sezóně skončilo patnáct hráčů. A když počítám brankáře Turka, který během léta uzavřel kariéru, bylo nás dokonce šestnáct.
Měl jste ale namířeno do HC Lev Hradec Králové se sídlem v Popradu. Tahle možnost nevyšla. Byl jste zklamaný?
Trénovali jsme asi pět dní a byla to dobrá zkušenost na profesionální úrovni. Přál bych každému, kdo si myslí, že se hokejisté jenom baví, aby si pár dní zatrénovali pod trenéry Hořavou a Rulíkem, což jsem zažil v Popradu. Opravdu to nebyla zábava, ale galeje. Pak nám řekli, že z projektu Popradu nic nebude a že to nejde. Bylo těžké narychlo něco sehnat. Spousta klubů už měla uzavřené kádry.
Pokračoval jste někde v přípravě?
Doma v Litvínově. A když litvínovští kluci odjeli na turné do Švýcarska, začal jsem trénovat v Ústí.
První dojmy z ústeckého působení?
Za Ústecké Lvy jsem sehrál už tři zápasy - proti Kladnu, v Karlových Varech a s Kadaní. Poznal jsem, že tým má velkou sílu. Ale trošku nás trápí koncovka. Do startu první ligy zbývá přes deset dní a ještě máme čas jí vyladit.
Jaké máte v Ústí plány?
Určitě jen ty nejvyšší. Hned ve druhém kole hrajeme s Chomutovem, největším favoritem. Nevím, jestli je to dobré vylosování, protože prvních pět kol bývá většinou ještě seznamovacích. Rozhodující bude až play-off a do finiše sezóny nás čeká velmi dlouhá cesta. Musíme jít do toho s pokorou a krůček po krůčku.
Váš mladší bratr Ondřej Poživil nastupuje také v obraně a působí od letošní sezóny ve Vrchlabí, které hraje stejnou soutěž. Už jste se hecovali?
Ještě ne, ale už jsme si volali. Hráli jsme spolu, ale i proti sobě v extralize. Ondra za Litvínov a já za Budějovice.