Článek
Do areálu se vešla jen část lidí, spousta dalších zůstala za branou. Nevelká obřadní síň pak poskytla soukromí jen nejužšímu kruhu rodiny a přátel. Před vchodem do smuteční síně musel zůstat i bývalý hokejista Petr Rosol nebo reprezentační trenér Slavomír Lener. Těsně před začátkem obřadu přivezl vrtulník i premiéra české vlády Stanislava Grosse.
Přesně v poledne zahájil rozloučení pěvec Národního divadla František Černý českou hymnou. Pak obránce Jiří Šlégr slíbil Hlinkovi, že se hokejisté budou jeho jménem rvát o vítězství a zadoufal, že je při tom Hlinka uvidí z nebeského kluziště.
Poslední smuteční řeč pronesl herec Josef Vinklář. Jeho slova však už slyšeli jen lidé v obřadní síni a ti, kteří stáli velmi blízko u reproduktorů.
"Člověk obyčejný, jako krajíc chleba"
"Co je, nic neslyšíme," mírně narušil pietu neklid hostů z nejzazších řad. Vinklářovo přiznání k obdivu Hlinkova obyčejného lidství totiž kvůli nepříliš dobrému ozvučení slyšeli jen někteří, a tak jim hrdla dojetím stáhlo až pět písní v podání Jaromíra Nohavici, bratrů Nedvědů, Věry Špinarové a slovenské skupiny Elán. Po Vodě, čo ma drží nad vodou, už se slzy koulely nejen po tvářích žen, ale nakreslily mokrou cestičku i na bolestí stažených obličejích mužů.
"Byl to člověk obyčejný, jako krajíc chleba a hrnek čerstvýho mlíka," nezastíral dojetí nad Hlinkovou smrtí herec Vinklář. "Byl to nejen symbol úspěšného československého a českého hokeje, ale hlavně vzácný člověk, dobrý kamarád," zadrhávala se slova v hrdle Karla Guta.
Hlinkově památce se přišli poklonit i další lidé, jejichž jména se spojují s klíčovými momenty historie českého hokeje: Robert Reichel, Martin Ručinský, Jordanis Karagavrilidis, Josef Augusta.
| VZPOMÍNALI |
| "Ivana jsem poznal jako skvělého člověka a velkého vlastence v tom správném slova smyslu. Je mi smutno, když tady vidím lidi, které měl Ivan tolik rád kolem sebe. I když po Naganu jsme už hokejově nespolupracovali, pořád jsme si volali. Naposledy jsem se setkali při vyhlášení Zlaté hokejky v Karlových Varech. Byl jsem tady před třemi lety i při posledním rozloučení s Ivanovým otcem. A moc těžce nesu, že jsem tady podruhé tak brzy...," vzlykal Stanislav Neveselý. |
| "Naše hráčská i trenérská generace na Ivana nikdy nezapomene," říkal potichu Jaroslav Hübl, bývalý Hlinkův spoluhráč z Litvínova. "Pro mě byl opravdovým hokejovým učitelem, protože jsem jako zelenáč začínal vedle něj v mužstvu. K tomuto městu patřil a neochvějně se k němu za každých okolností hlásil. Mrzí mě, že se nedočkal mistrovského titulu svého milovaného klubu." |
Na rozloučení se čekalo dlouho
Umělecký svět reprezentoval například Petr Janda ze skupiny Olympic nebo topmodelka Eva Herzigová. Nejvíc však přišlo obyčejných lidí. "Je mi jedenaosmdesát let a miluju hokej a fotbal. A Hlinka byl můj favorit. Když jsem se o jeho smrti dozvěděla, moc jsem plakala," přiznala se stařičká Olda Králová, která na pohřeb přijela až z Úštěcka.
Když rodina a přátelé Ivana Hlinky opustili hřbitov, mohli do obřadní síně i ostatní. Na moment, kdy projdou dveřmi přeplněné síně, se čekalo dlouhé minuty. "Dostanu se dovnitř, i kdybych tu měla být do večera. Byl to můj spolužák. Jeho smrt mi rve srdce," odvrátila tvář jedna z žen v dlouhém zástupu smutečních hostí Jana Hudíková.
Květiny na poslední cestu přinesli charismatickému čtyřiapadesátiletému koučovi zralí muži, mladé ženy, děti, stařečci i stařenky. Stuhy na věncích z chryzantém, lilií, hortenzií i karafiátů zase prozrazovaly bolest Hlinkových spoluhráčů i hokejistů, které trénoval v Omsku.
