Článek
"Na start ve Phoenixu jsem se moc těšil, celý tým byl pozitivně naladěn. Dvoudenní program znamenal, že na vše bylo méně času. S kvalifikací jsem byl spokojený tak napůl, sedmé místo nebylo špatné, ale na druhou stranu jsem chtěl dopadnout trochu lépe. Phoenix je dlouhý jen jednu míli a rozdíly byly v tisícinách sekundy.
Druhý den jsem byl sice v zahřívacím tréninku nejrychlejší, ale nijak jsem to nepřeceňoval. Ten čas jsem zajel s malým množstvím paliva, protože jsme potřebovali změřit přesnou spotřebu pro závod. Na začátku závodu jsem jel opatrněji, chtěl jsem si postupně zvyknout na momentální podmínky, navíc zadek auta byl trochu nestabilní. V prvních kolech mi nešel displej v kokpitu, který zobrazuje informace včetně otáček motoru a rychlostního stupně, což bylo nepříjemné. Později naskočil a bez problémů jsem se držel v první osmičce.
Větší nepříjemnost nastala po první jízdě za zpomalovacím vozem, motor najednou ztratil výkon. Zatím nevíme, jestli šlo o problém mechanický nebo zda zlobila elektronika. Neměl jsem šanci držet se jezdců v čele a rychle jsem ztrácel.
Při pouštění rychlejšího Franchittiho jsem před zatáčkou vyjel na vnějšek dráhy. Počítal jsem s tím, že se stihnu vrátit do stopy, jenže on vedle mě zpomalil, zřejmě se chystal do boxů. Neměl jsem kam jet, dostal jsem se na špinavou část a lehce jsem líznul bariéru, což byl konec. Samozřejmě nemám radost z toho, že ze dvou závodů jsem ani jednou neviděl cílovou vlajku. Je to těžké i pro tým, ani jeden vůz vlastně zatím nedokončil závod. Pozitivní je, že nám nechybí rychlost. Čeká nás dost práce, ale jsme na ni připraveni."
