Jágr se těší na české spoluhráče v Rangers

Díky šestému prvenství jste se v anketě Zlatá hokejka stal rekordmanem. Letos se ale váš triumf dal čekat, že? Doufal jsem, že vyhraju, ale došlo mi to, až když na druhém místě vyhlásili Tomáše Kaberleho. Takže jsem k tomu došel vylučovací metodou. Dopředu jsem nic nevěděl.

Jsou vám tyhle společenské akce spojené s vyhlašováním příjemné? Já vždycky přijedu na poslední chvíli a nestíhám generálku, čili vůbec nevím, co na mě čeká. Pak už mi jen řeknou, kudy mám nastoupit a to zvládám, protože to okopíruju od ostatních kluků. Nemám s tím problém.

Dají se nějakým způsobem srovnávat vaše vítězství v anketě? Vzpomínáte si třeba na to první v roce 1995? Moc ne. Hlavně z důvodu, že to nebylo tak medializované. V televizi to tehdy neběželo. Spíš mi to předávali, když byl zrovna čas. Někde mě viděli, dali mi puk a řekli, že jsem vyhrál Zlatou hokejku. Teď má ta anketa úplně jinou váhu.

V minulých ročnících se stávalo, že vyhrávali hráči, kteří se celý rok na českém ledě neobjevili a zářili jen v NHL. Vážíte si letošního vítězství víc, protože hvězdy ze zámoří působily doma? Každá anketa je nějakým způsobem ovlivněná názorem a sympatiemi lidí. Nejsou to čísla, kde se dá jasně říct: Tenhle je nejlepší nebo naopak. Po každé anketě se najde spousta lidí, kteří řeknou, že jsem vyhrát neměl. Ale tento rok byl pro srovnání ideální. Většina hokejistů hrála extraligu nebo byli blízko v Evropě.

Překvapilo vás něco v konečném pořadí Zlaté hokejky? Chyběl vám někdo v elitní desítce? Pro mě je to těžké porovnávat, já v soutěži odehrál dvacet zápasů a pak šel do Omsku. Ale třeba Martin Ručinský, kdyby nebyl zraněný, tak by jistě skončil mnohem výš. Možná na prvním místě. Ale to je třeba i případ Tomáše Vokouna, kterému se nepovedla první část sezóny. Ve Vídni nás skvěle podržel. Pořadí se mi nakonec zdá vcelku spravedlivé.

Co říkáte na fakt, že první čtyři místa obsadili hráči, kteří prošli Kladnem? Dřív vládl Litvínov, teď jsme se vytáhli my. S Martinem Ručinským budete záhy spoluhráči v New York Rangers. Už jste si na tohle téma stačili promluvit? Možná nastoupíte v jednom útoku. Na nějaké detaily je zatím dost času. Já jsem hlavně rád, že New York podepsal spoustu českých hráčů, díky čemuž tam bude určitě spousta legrace. Hlavní ale bude, abychom něco odvedli a po osmi letech Rangers dostali do play-off. Tým bude o hodně víc sledovaný než ostatní kluby. Snad to neskončí dalším propadákem a ostudou.

Myslíte, že díky českým spoluhráčům se můžou vrátit doby, jaké jste zažíval třeba v Pittsburghu?Co jsem zažil za ty dva měsíce v New Yorku, tak jsem přesvědčen, že to můžou být stejně dobré časy jako v Pittsburghu. V Rangers je svobodné prostředí. Můžete si dovolit hodně, ale taky musíte opravdu makat.

Takže si tam třeba můžete zahrát centra jako v Rusku. Ve vedení jsou rozumní lidé. Dá se s nimi v pohodě bavit. To je stejné jako to bývalo u Tučňáků.

Vždycky jste ale říkal, že hodně Čechů pohromadě není pro tým moc dobré. Jasně, ale tehdy nás bylo snad devět. Když nás teď bude v Rangers pět, tak to snad proběhne v klidu.

Budete se s českými spoluhráči domlouvat ohledně bydlení, abyste k sobě neměli moc daleko? To asi ne. Každý je jiný. Někdo má rád život v centru, někdo je s rodinou radši za městem.

Bylo to pro vás těžké rozhodování jít zase do NHL po úspěšné štaci v Omsku? Vlastně jsem ani neměl možnost se rozhodovat. Podle informací, které mám, jsem neměl na výběr. Smlouva je platná a kdybych nešel do New Yorku, tak se taky mohlo stát, že bych nehrál nikde. Omsk je ale skvělý klub a podmínky bych tam býval měl stejné jako v New Yorku.

Hledali v Omsku na poslední chvíli ještě nějaký způsob, jak vás udržet? Věděli, že nemám jinou možnost než jít do NHL.

Dovedl jste si představit, že se o místo svého dalšího působení budete soudit? Přistoupil byste na to? Já se snažím řešit věci dohodou. Mírnější cestou. Kdyby ale nebylo zbytí, tak bych k soudu šel. Člověk za sebe musí bojovat.

Mluvil s vámi o vaší situaci generální manažer Rangers Glen Sather nebo někdo jiný z vedení? Oni to neřešili. Věděli dobře, že jinou možnost nemám. Já si tím jistý nebyl, oni ale věděli svoje.

Nemyslíte, že vás v Rangers budou považovat za blázna? Největší hvězda týmu nechce do New Yorku, ale na Sibiř. To jim asi přišlo dost podivné. To by už člověk nemohl říct vlastní názor, který je proti mínění většiny. Pak budete vždycky kritizovaný.

V Rangers spoustu nepopulárních věcí říkal Robert Holík, který přesídlil do Atlanty. Převezmete jeho roli? To mu spíš zavolám, aby to řešil. Snad ale nebude potřeba se tam zabývat něčím negativním.

V Omsku museli být i tak nadšení, že jste je zpopularizoval a ještě o nich šířil samé pochvalné zvěsti. Nedělal jsem to z obchodního hlediska, ale proto, že jsem to tak cítil. Byl jsem tam moc spokojený. Na klub i město nedám vůbec dopustit. Všichni se ke mně chovali opravdu skvěle. Nic mi tam nescházelo. Cokoliv jsem potřeboval k hokeji i k životu, tak se o všechno postarali.

Dovedete si představit, že se tam jednou vrátíte? Je to možné.

V Rangers vám chystají kapitánské céčko, jste na to připraven? Ono není důležité, kdo bude dělat kapitána, protože hierarchie v mužstvu je stejně daná. Určitá skupina hokejistů nese větší zodpovědnost a za výkon mužstva bude buď chválená nebo kritizovaná. A je jedno, jestli je někdo kapitán nebo ne.

Ale nevadilo by vám to? Kapitána jsem dělal čtyři roky v Pittsburghu. Není to problém. Mám ale takový názor, že kapitánem by měl být někdo z domácích hráčů. Američan nebo Kanaďan. Člověk, který umí k týmu promluvit a zařídit pro hráče spoustu věcí. Pro Evropany jazyková bariéra pořád existuje, i když jsme tam už dost dlouho. Křiknout na hráče nebo k nim mít proslov, když máte evropský přízvuk, to taky není to pravé. Spíš to působí směšně a respekt si tím nezískáte. Když vám bude pokyny v češtině dávat Číňan, tak z toho taky moc odvázaní nebudete.

Máte po roční přestávce do NHL větší chuť? Jaká podle vás soutěž bude? Určitě to bude jiná liga. Když se začali podepisovat volní hráči, tak se síly přesunuly. Spousta klubů, která nebyla tak silná, aby uhrála play-off, má najednou plno sebevědomí. Najednou i relativně slabší kluby cítí ohromnou šanci. Už nechtějí jen přežívat, ale také něco vyhrát.

Na co se kromě hokeje do Ameriky nejvíc těšíte? Jenom na hokej. I když New York je hezké město a dá se tam zažít spousta zábavy, přesto má hokej absolutní přednost.

Berete příští sezónu v NHL jako možnost ukázat lidem, kteří vás už odepsali, že pořád máte na přední příčky v kanadském bodování? Věk už nevrátím, jako v pětadvaceti to už nebude. Když jsem hrál za Washington, tak mi došlo, že už to nejde.

Někteří výborní hokejisté během výluky nikde nehráli. Budete mít proti nim alespoň v tomhle výhodu? No... Moc nadějně to nevidím. Hlavně začátek sezóny. Po tom, co se mi stalo ve Vídni s rukou, bude ten handicap dost těžké dohnat. Svoji hru jsem založil na síle předloktí a zápěstí. To teď mám hrozně oslabené. Po třech měsících se sádrou nemám vůbec sílu v ruce. Osobní souboje nebo střela, to prostě neexistuje. Takže jen doufám, že se to co nejdřív srovná. Když nebudu mít dobrou střelu, tak se můžu jen těžko někam dostat.

Jak dlouho si bolavý malíček budete muset na ledě hlídat? Všichni si oddechli, že to vůbec začalo srůstat. Předtím tři měsíce nic. Teď sice prst ještě není tak silný, ale jde o to, aby se mi s tím čtrnáct dní nic nestalo. A pak už by to snad mělo být dobré. Za tři měsíce mi ale kloub hodně ztuhnul a malíček neohnu. To možná bude problém.

Věděli vůbec v Rangers o vašich zdravotních patáliích? Myslím, že ne.

Můžete přípravu na sezónu nějak urychlit? Existuje spousta posilovacích cvičení. Záleží jen na mně. Ale zázraky nejde čekat za týden.

Dáváte si nějaký limit, do kdy byste měl být zdravotně zcela fit? Doufám, že tak měsíc po startu sezóny by to mohlo být dobré.

Kdy odletíte do zámoří? Kolem 10. září vyrazím přímo na kemp Rangers.