Článek
Těší vás výhra o to víc, že ve švédské lize působíte?
Je mi to docela jedno. Jsem strašně šťastný, že jsme začali turnaj vítězstvím. A hlavně si vůbec zahrát s Plekym (Plekancem) a Nedvědem je pro mě velký zážitek.
Nemrzí vás přeci jen inkasovaný gól z konce utkání? Od nuly vás dělilo pouhých 62 vteřin...
Občas to takhle chodí. Hlavní bylo, že kluci zabojovali a dali tři krásné góly, pak už to bylo docela jedno.
V první třetině jste byli pod tlakem, přežili švédskou přesilovku 5 na 3 a nakonec jste si připsal šestnáct zákroků. Byl to pro vás osobně nejnáročnější úsek zápasu?
Ano. Švédové na nás docela rychle vlétli, roztočili to, navíc měli onu přesilovku, což bylo docela ošemetné. Kluci to ale skvěle odbránili, makali na sto procent. Ale jak se říká, když nedáš pět na tři, nemůžeš vyhrát zápas.
Od druhé třetiny jste ale začínali přebírat iniciativu, že?
Od druhé třetiny patřil zápas nám, takže zasloužená výhra. Hráli jsme výborně, byl to velký rozdíl. Švéďákům už kluci nedovolili žádné větší šance. Bojovali jsme jako tým. Hokej je týmová hra, jednou pomůže brankář, potom celý zápas pomáhali kluci mně.
Pomohla vám znalost švédských hráčů?
Soustředit se na každého hráče zvlášť by byla cesta do pekel. Snažil jsem se chytat jako vždycky a naštěstí to fungovalo.
Překvapilo vás, jak ostře do vás soupeř chodil? Hned čtyřikrát jste skončil na zádech v brance...
Rozhodčí trošku zaspal na začátku, kdy to párkrát nechal. Švédští kluci jsou samozřejmě chytří, a když vědí, že si to můžou dovolit, do brankáře půjdou. Rozhodčí tomu měli hned od začátku zamezit a bylo by to v klidu. Tohle je docela dost nebezpečné, ale naštěstí se nic nestalo, ani z toho nepadla branka.
Upozorňoval jste na to rozhodčí?
Hned na začátku jsem mu říkal, ať se o to postará. Takhle přesně to totiž chodí, hráči to vycítí a do brankářů chodí docela tvrdě.
