Článek
Její původní plány byly ještě smělejší, chtěla stihnout srpnové mistrovství světa v Ósace. Tento záměr ale musela pro zranění revidovat, svůj triumfální návrat na maratónskou trať po dvou letech posunula třiatřicetiletá vytrvalkyně až na začátek listopadu.
Klasickou trať urazila za 2:23:09 h, tedy rychleji, než když newyorský maratón vyhrála před třemi lety. Po doběhu do Central Parku políbila svého manžela a trenéra Garyho Lougha, přes ramena přehodila britskou vlajku a do náručí vzala desetiměsíční dceru Islu. Když stoupala na stupně vítězů, starosta New Yorku Michael Bloomberg ji označil za „největší maratónkyni historie“.
Na trati se světová rekordmanka cítila podle svých slov ještě lépe než před porodem. „Jsem teď šťastnější žena. Ani dýchací problémy, které mívám, mě teď nepostihly. Jen nohy trochu bolely. V závěru už jsem si jen neustále opakovala: ,Miluji tě, Islo‘, abych si udržela rytmus,“ líčila mistryně světa z Helsinek.
Za vítězstvím našla víc než „jen“ triumf na jednom z nejslavnějších závodů světa – poselství všem sportujícím ženám. „Chtěla jsem přesvědčit všechny, které si myslí, že s narozením dítěte končí kariéra,“ řekla.
