Rubriky:

Evropské ligy

Jágr: Nejvíc mě zaskočila tréninková dřina

18. listopadu 2004 11:03 - PRAHA

Už v pátek čeká Jaromíra Jágra na ledě ve Voskresensku premiérové utkání v ruské superlize a během prvních šesti dnů nového angažmá v Omsku stihl poznat řadu zvláštností života v Rusku. Agent Jaroslav Zídek, který ho na Sibiři doprovází na každém kroku, pomohl Právu telefonicky dokončit rozhovor, který započal ještě před hráčovým odletem.

Co vás při dosavadním pobytu v Rusku nejvíce překvapilo?
Zřejmě tréninková dřina. Čekal jsem to hodně těžké na ledě, ale cvičení na suchu jako skákání přes švihadlo či nekonečná kolečka běhu v tělocvičně a ty posilovací cviky, to je fakt síla. Trénuje se tu vůbec hodně odlišným stylem a dělám věci, na které nejsem vůbec zvyklý, ale musím se přizpůsobit.

Jak vypadá zima na Sibiři?
Zatím tu velké mrazy nejsou, přes den se to dostalo i nad nulou, ale vítr fouká hodně ledový a místní slibují, že to brzy udeří. Víc než zima mě tu zatím děsí dost živelná doprava a jsem rád, že mám k dispozici svého řidiče Juru. Přestože řídí hodně zvláštním stylem, a když na baze otevíral vrata razantním najetím autem do nich, koukal jsem tu dost vyjeveně. Už jsem tu jel i taxíkem a ta volha nepatřila k nejnovějším...

Už jste si vybral bydlení?
Nikam nespěchám, zatím je mi dobře na báze, která je velmi moderně zařízená. Mám tu klid, k dispozici i jídelnu s hotovkami a švédským stolem a po trénincích jsem většinou tak unaven, že stejně jen spím. Ze široké nabídky snad sedmi bytů jsem si na výběr nechal zatím dva, snad ještě před odletem k prvnímu zápasu do Voskresensku něco zvolím.

Co musí byt splňovat?
Nehledám žádný luxus, docela by se mi líbil byt v třípatrovém činžáku v centru, pět minut autem od haly. Dům zvenku nic moc, ale uvnitř jsem viděl moc hezké, útulné pokoje, v nichž přebýval i Tomáš Vlasák, když hrál za Omsk. Nejsem náročný, i když mě pár lidí odrazovalo, že bych měl najít bezpečnější místo. Chtěl bych každopádně žít blízko stadiónu, proto jsem třeba nechtěl jít do hezkého domu za městem, v němž tu kdysi žil trenér Hlinka.

Jíte jen na báze nebo jste už zkusil místní restaurace?
Dost často jsem zatím hostem U Švejka, kde jídla připravuje český šéfkuchař. Ale když tam budu chodit na svíčkovou s knedlíky či dršťkovou polévku, stanu se nejtlustším hráčem ligy a ty jejich fyzicky vyčerpávající tréninky nezvládnu.

Zatím tedy pobyt v Omsku zvládáte i po nehokejové stránce?
Moc mi pomáhá pan Zídek a jsem rád, že tu se mnou vydrží až do soboty, byť chtěl odjet dřív. Jenže já ho tu potřebuji jako věrného společníka a když viděl moje smutné oči, tak zůstal.

Absolvoval jste už večírek povinný pro nováčky?
Odehrál se v neděli v místním Balkan Grilu, a protože jsme přišli najednou čtyři noví hráči, nevyšlo mě to ani tak draze.

Jak zvládáte ruštinu?
Ve škole jsem se jí moc nevěnoval, přesto jsem na vysvědčení byl chvalitebný. Někdy sice jen dobrý, ale většinou chvalitebný. Teď si ale říkám, že jsem možná měl víc poslouchat, mohl jsem na tom být líp. Ale když tady řeč všude kolem sebe slyším, tak se mi hodně věcí vrací, i vzpomínka na přísnou učitelku ruského jazyka Vágnerovou.

Takže se už domluvíte?
Moc nemluvím, ale trochu rozumím. S angličtinou a češtinou jsem tu neprorazil, takže zatím jako tlumočník funguje Zídek a je tu i docela hezká překladatelka. Už třeba vím, že úžin je večeře a útočník napadajuščij. Když jsem ale jel v osmnácti do NHL, tak jsem angličtinu neuměl vůbec a ze začátku byl úplně ztracený, no a taky to šlo.

Neměl jste při odchodu do Omsku obavy z neznáma?
Šel jsem dělat svoji práci, poznat jejich hokejové metody a chtěl v Rusku také chvíli žít. O ničem jiném nepřemýšlím. Když by mi to přestalo vyhovovat, určitě by se našla cesta k rozumné dohodě, jak se vrátit domů. Ale myslím, že to bude v pořádku. Patera s Procházkou, kteří v Omsku dva roky hráli, nic špatného neříkali. Tvrdili, že se klub postará, a měli pravdu. Během reprezentační pauzy v prosinci tak jako tak na týden přijedu domů, ale o Vánocích bych měl být zase v Omsku, protože se hraje liga.

Dá se srovnat život na Sibiři s Washingtonem či New Yorkem?
Omsk je větší než Praha, to je bez problémů a zvládal jsem to i přece na malém Kladně. Já nejsem kluk, který potřebuje k životu tep velkoměsta.

Poznávají vás lidé na ulicích?
Docela jo, ale zatím se ta popularita omezuje jen na rozdávání autogramů. Město ale dost žije hokejem, na náš nejbližší domácí zápas s Čerepovcem má být rozhodně vyprodáno a já to mám usnadněné, že moji předchůdci tady zanechali dobrou českou stopu.

Myslíte, že si s ruskými spoluhráči lépe porozumíte díky svému vyznání?
Nevím. Jsem pravoslavnej, to se nezměnilo. Uvidíme, ještě tu ani nebyl čas zajít do kostela.

Na dresu s osmašedesátkou teď budete bavit srdce ruských fandů. Oni sami, nebo jejich tátové mohli klidně být mezi těmi, co tehdy v srpnu přijeli na tancích obsadit naši republiku, není to pro vás zvláštní?
Mně Rusko nevadí. Nikdy jsem se netajil tím, že bych si tam chtěl zahrát. I když jsem Omsk až do pátku znal jen z mapy, a než jsem dorazil sem, se moje osobní ruské zkušenosti omezily na pouhé dvě návštěvy Moskvy. Výluka v zámoří mi však dala poslední šanci zkusit to v Rusku. V NHL mám kontrakt do šestatřiceti, pak se vrátím domů a budu tři, možná čtyři roky hrát za Kladno.

V čem myslíte, že vám pobyt v Rusku může pomoci?
Budu tu zase žít čtyřiadvacet hodin denně hokejem. Když budeme hrát venku, poletíme tam den před zápasem, ráno rozbruslení, pak si jdete lehnout, máte zápas a hned se zase letí domů. Na Kladně jsem musel vyřizovat i milión jiných věcí. Zastavit se u kamarádů, tady to, támhle to, všude novináři, a do toho jsem se snažil stíhat hokej.

Na Kladně jste koncem 80. let chodil každý večer ještě na diskotéku, domů přišel v šest, dvě hodiny spal a pak rovnou na trénink. Jak se to dalo vydržet?
Ale to se dá zvládnout, pokud člověk moc nepije. A já měl vždycky tu výhodu, že jsem nebyl na alkohol. Je ale pravda, že čím je člověk starší, tak je daleko těžší spánek nahradit. Dneska už by to asi tak nešlo.

A jak je to tedy v současné době?
Mnohem lepší. Snažím se spát co nejvíc. Občas, když v noci nemůžu, dospím se odpoledne. Navíc v Omsku si stále těžko zvykám na pětihodinový posun a třeba když jsme večer zašli do kabaretu, tak jsem pak zůstal v posteli hodně dlouho. Trénink jsem ale ještě nezaspal.

Říkáte, že hokej vás nyní naprosto zaměstnává. To je důvod, proč ještě nemáte rodinu nebo stálou partnerku?
To já nyní neřeším.

Ale je vám 32 let a spousta lidí ve vašem věku takové věci řeší...
Člověk nemůže mít najednou všechno, když chce něco dokázat. Když něco děláte a chcete v tom být dobrej nebo nejlepší, musíte prostě některé věci obětovat. Například já teď rodinu. Až rodina bude, tak se určitý věci třeba změní, to je možný, ale zatím to tak není. Momentálně hraju hokej. Konec.

Těsně před odletem do Ruska jste se však angažoval i politicky...
Řekl jsem akorát, jdu volit ODS. Já myslím, že je to úplně normální a nikdo si nedovolil do očí mi říct, že dělám blbost. A co někdo říká za mými zády, to mě nezajímá. Je mi to jedno, ale jestli mě někdo kritizuje, tak v tom případě u mě klesl, protože já neudělal nic špatného. Jestli se to někomu nelíbí nebo nemá takovou odvahu to vyjádřit, tak je to jeho problém.

Matěj Hušek, Martin Kézr, Právo

Zrušit