Článek
"Neměl jsem moc představy, jak to tady bude chodit, ale vůbec nelituji a jsem nadmíru spokojený. Nedám na Rusko dopustit, i když přiznávám, že drsnou realitu života a bídu až tak nepoznávám. Věci kolem hokeje jsou tu na vysoké úrovni, možná lepší než u nás," říká Jágr s tím, že hokejisté ale žijí v Rusku trochu izolovaně.
"Těžko mohu posuzovat, jak je tu obyčejným lidem. Nejhorší je to asi na vesnicích, ve městě tolik problémů nepoznáte a my hráči si žijeme, no řekl bych jako v bavlnce."
Novoroční oslava
Jágr však nevynechá žádnou příležitost navštívit kostel, moskevské setkání s popem při letní návštěvě Jágr teamu v ruské metropoli dodnes považuje za jeden z nejsilnějších zážitků. "Tady v Petrohradu máme kostel hned naproti hotelu a už jsem tam byl dvakrát," líčí.
V Rusku poznal hodně lidí, které stejně jako jeho oslovuje pravoslavná církev. "Našel jsem tu mnoho věřících a bylo zvláštní prožít s nimi Nový rok, což je pro ně svátek obdobný našim Vánocům. U nás jsme ale zvyklí být v té době doma s rodinou, tady se vyráží do ulic a zábavných podniků jíst a pít," přibližuje svou zkušenost Jágr.
"Zažil jsem 1. ledna novoroční oslavy s anglicky mluvícími spoluhráči z klubu a bylo to docela zajímavé." V ulicích Omsku už dokonce řídil sám auto, což je v bláznivé dopravě ocenitelný kousek. "Když jsme s kamarády večer poseděli a oni pak nemohli za volant, tak já za to sednul, protože nepiju. Jinak ale raději využívám řidiče, stále mám k dispozici Juru a někdy jezdí jako kaskadér," vypráví.
Doma si nevaří
Pochvaluje si ruskou kuchyni. "Vyhovuje mi její pestrost, hlavně spousta druhů masa, od vepřového přes ryby až po berana. Když mám chuť na knedlíky, tak si zajdu v Omsku ke Švejkovi, to je restaurace s českým kuchařem," přibližuje způsob stravování. "Rozhodně tu nehubnu, třeba jídelna na báze je fakt skvělá." Ve svém bytě ale moc nevaří. "Kuchyňská linka je jak nová, tam si udělám maximálně snídani nebo kafe."
Maminka, kdysi v zámoří Jágrova tradiční hospodyně, za ním v Omsku ještě nikdy nebyla. "Není to potřeba, už jsem velký kluk, vždyť v únoru mám Kristova léta a ani domů skoro vůbec nevolám. Ohledně jídla jsem si zvykl chodit do restaurací. Mám zařízené i další věci jako je žehlení či praní, jen tu tašku při neustálém cestování si musím balit sám."
Klub ze Sibiře musí za všemi soupeři v ruské lize létat, to Jágr označuje za velmi náročné. "Mám pocit, že jsme skoro pořád v letadle, a hlavně to polyká spoustu času, protože kontroly na letištích jsou tu snad větší než v Americe po teroristickém útoku. Naštěstí se mi daří při letech spát."
Raději moc nemluví
Jágr odhodlaně tvrdí, že už v Omsku nepotřebuje překladatelku. "Ruštině docela rozumím, ale raději moc nemluvím. Docela mi takový styl vyhovuje, nedostávám se do žádných sporů a možná ani tolik nevnímám ten tlak ze strany vedení klubu, i když je mi jasné, že neudělat play-off by byla pohroma. Jestli se ale mluvilo o pokutách, to jsem nerozuměl," usměje se Jágr, který však stále tvrdošíjně odmítá rozhovory v ruštině. "Tlumočí mi agent Zídek nebo spoluhráč Bednář."
Jágrmanie, která postihla na podzim Česko, se přesunula i do Ruska. "Jsem tady docela populární, ale novinu nečtu a ještě jsem se ani pořádně nedostal k internetu," připouští s úsměvem nejlepší český hokejista, jemuž nedělá problém rozdávat autogramy či se nechat vyfotit s fanoušky. "Soukromí si ale dovedu uhájit, našel jsem si v Omsku pár kamarádů, takže opuštěný tam nejsem."
Andrea za ním nejede
Na Bednářovo rýpnutí, že mu Jágr závidí časté návštěvy přítelkyně, český spoluhráč reaguje kroucením hlavou, ale mimoděk přiznává přetrvávající vztah se slovenskou modelkou Andreou Verešovou: "Já na rozdíl od něj mám ve smlouvě, že při ligových pauzách mohu jet domů, na začátku února určitě vyrazím. Takže za ním Darina Rolincová musela přijet i sem do Petrohradu. Navíc Andrea teď má ve škole zkouškové období, takže v lednu nemá cenu, aby sem jezdila."
V Omsku toužil poznat tréninkový dril i zvláštnosti ruského hokeje. "Moc se tu nehledí, zda hraješ první nebo čtvrtý útok, všichni dostávají stejnou příležitost, ale mě postupně dal trenér Bělousov volnost, a když se mi dařilo, nechal mě nastupovat i ve dvou řadách najednou. Také přesilovky hraju třeba celé dvě minuty. Musím říci, že na ruské poměry jsme vyfasovali skvělého kouče, nemám s ním problém. Asi by mě vadilo, kdyby na mě někdo z ledu při tréninku pořád něco řval přes mikrofon, jak je tu zvykem v některých klubech."
Uražení spoluhráči
Musel přijmout místní styl hodně těsné obrany. "Člověk si zvykne, také se tu hodně bruslí, ale to mi nevadí. Cítím se poslední dobou sice dost unavený, ale to je spíš důsledek náročného programu, než že by mi vadil způsob hokeje." Jágr už také ale odhalil neochotu ruských spoluhráčů bavit se o hře. "Oni hrají podle šablony, ale já jsem zvyklý komunikovat, jenže s nimi je těžká domluva. Škoda, že nás s Bednářem od sebe teď roztrhli. S ním v lajně to bylo snazší," lituje novoročních změn v sestavě.
"Kluci z Ruska mají pocit, že je chci poučovat, každé slovo si berou osobně a uráží se, takže po pár špatných zkušenostech už takové věci neřeším a jen se snažím hrát svou hru. Když mi to ale půjde a budu dávat góly, bude to dobré," uvažuje český hokejista, který stále věří, že začne NHL. "Spoléhám na to, že majitelé jen předstírají jednotu a na poslední chvíli ještě dojde k dohodě. Jinak hrozí, že se pohřbí celá soutěž."
