Článek
S vyrovnaným stavem série o titul po dvou libereckých utkáních vyjadřuje spokojenost. „Kdyby nám někdo řekl, že před zápasy u nás to bude 1:1, tak to bereme všemi deseti," tvrdí Hrubec a přiznává, že se před bojem o titul až nečekaně uklidnil.
„Vůbec bych to ale nebral tak, že už máme splněno. Jen při předchozích dvou sériích o zlato, které jsem za Třinec odchytal, jsem ale poznal, že nervozita mi nepomůže. Letos jsem si ale řekl, že finále je tak speciální, že proč se kvůli němu stresovat. Hrozně jsem se tímto vědomím uklidnil," vykládá.
Těší ho, že ve druhém duelu navzdory dvěma inkasovaným gólům v rozmezí 109 sekund hosté nic nevzdali. „Ukázali jsme charakter, že jsme to nezabalili," míní a na vlastní kůži cítí, jak začal být souboj o titul vyhrocený. „Už mi Tygři brzdí do obličeje, jsou tam i nějaké nadávky a pošťuchovačky. Je to i taktika, jak se soupeř snaží gólmana rozhodit," říká Hrubec.
Jaroslav Vlach z Liberce střílí gól. Vpravo brankář Třince Šimon Hrubec.
Sám se ale uštěpačných poznámek na adresu soupeře nedopouští. „Jsem tam od toho, abych chytal a ne abych se s nimi začal hádat. Odjakživa mě táta učil, abych se soustředil na chytání a nic mě od něj neodvádělo. Takže do mé bubliny Tygři neproniknou," usmívá se.
Hrubec chápe, že i tohle všechno k boji o extraligový triumf patří. „Liberečtí hráči to nedělají proto, že by byli zlí, ale titul je tak speciální věc, že člověk je ochoten pro něj udělat cokoli. Je to všechno jenom v zápalu hry, jsou tam emoce, adrenalin a touha vyhrát. Nejsem ani naivní, že bychom to my nedělali jim. Takové grády ale prostě finále má mít a lidi by to ani nebavilo, kdyby to nemělo ten punc hokejové nenávisti," uvažuje Hrubec.
Před čtyřmi lety doma po sedmém zápase zblízka sledoval mistrovskou radost Litvínova, loni Oceláře zase přemohla Kometa. „Když před sebou vidíte tu mistrovskou radost a vy ji nemůžete sdílet, to je pro sportovce asi nejhorší chvíle. Potřetí už takový okamžik za žádnou cenu zažít nechci," připouští.
