Procházka je nepřítelem Třince

Třinečtí neuspěli u disciplinárky se žádostí o další Procházkovo potrestání a ironií osudu to byl právě tento útočník, kdo v čase 65:04 min. napsal vítěznou tečku pátého zápasu a přiblížil Liberci postup. „Předcházel tomu dobrý Pabiškův průnik před branku a střela, která se o beton odrazila ke mně. Já jsem to tam jen zametl,“ líčí Procházka.

Byl rád, že může v pondělním pokračování série hrát. „Chápu, že si Třinec stěžoval, protože přišel o jednoho z klíčových hráčů. Na svou obhajobu musím říci, že jsem se otáčel zády a snažil se Tesaříkovi u mantinelu vyhnout. Zřejmě jsem ho kousíčkem těla trefil, což je nepříjemné, ale nechtěl jsem ho zranit,“ hájí se liberecký útočník.

Sám cítil, že má co napravovat, vždyť porážku Bílých Tygrů a srovnání série na třineckém ledě přinesly góly, které padly právě při Procházkově vyloučení.

„Těch 31 trestných minut, co jsem v utkání nasbíral, mě dost strašilo a bral jsem to jako svou chybu. Chtěl jsem proto hrát disciplinovaněji, i když udržet nervy je těžké,“ přiznává Procházka, jenž se z proklínaného hráče stal libereckým hrdinou. Přitom po Korhoňově gólu v předposlední minutě pátého utkání byli Bílí Tygři na pokrají zoufalství. „Považoval jsem to prakticky za ztracené, už mi blesklo hlavou, že budeme muset vyhrát dvakrát po sobě,“ přiznává Procházka. Zíbova dělovka po ledě 80 vteřin před koncem ale kartu obrátila. „Ohromně nás to vyrovnání nakoplo a dalo velký kus sebevědomí i pro úspěch v prodloužení.“

Třinecký kanonýr Lubomír Korhoň, který dal v sérii do liberecké sítě už čtyři góly, hodně litoval ztráty vedení: „Za každou cenu jsme to měli už udržet. Euforie nám bohužel dlouho nevydržela. Byla to chyba, že jsme puk nevyhodili z pásma a nechali střílet zrovna Zíba. Přitom u něj jsme měli stát, trenér nás na to upozorňoval.“