Článek
Hned po vypadnutí Orlů ve čtvrtfinálové sérii s Pardubicemi Dopita oznámil: „Spojím se s doktorem, abych měl operaci kolena co nejdřív za sebou.“
Národní tým, za který startoval naposled na Světovém poháru 2004, je pro něj uzavřenou kapitolou: „Definitivně. Už o nároďáku nepřemýšlím.“ Pasé je i smlouva se zahraničním klubem. „Do ciziny bych už nešel. Syn má vybudované zázemí tady a já mu nechci křížit plány,“ přiznává, že je rodinný typ.
Jen málo hokejistů v naší lize má větší respekt. U spoluhráčů, soupeřů i sudích. „Čtvrtfinále řídí Dopita,“ vztekal se pardubický kouč Miloš Říha, když znojemský kapitán úspěšně „domlouval“ rozhodčím.
V NHL hráči v jeho věku nejsou výjimkou. Třeba Shanahan z Rangers, detroitští Hašek a Chelios jsou dokonce ještě starší. „Když mi to půjde, tak bych rád taky ještě minimálně sezónu vydržel,“ přiznává Dopita. A co pak? „Když vidím třeba v Budějovicích Romana Stantiena, že pořád válí, tak se hokeji nebráním ani ve čtyřiceti,“ nechává si otevřená vrátka.
Proto také věnuje delší dobu regeneraci a odpočinku. „Roky jsou hodně cítit. Musím se udržovat víc než mladí. Kolikrát ale mají právě oni mnohem větší potíže, než mám teď já,“ dodává Dopita.
