Článek
Kde se rozhodovalo o tom, že si Pardubice po dvou letech zahrají finále?
Budějovice jsou tým bez výraznějších slabin, ale rozhodla naše připravenost a to, že jsme vyhráli první zápas série i jeden duel v Budějovicích, kde jsme byli psychicky odolnější. A pak naše střelecká potence. Ta rozhodla také tento zápas.
Ten vypadal mnohem klidněji než nervózní čtvrtý duel série. Překvapilo vás to?
Oni si ve třetím utkání všimli, že nejsem v nejlepší pohodě, chodili do mně, ale ve čtvrtém už jsem byl klidný, nepřipustil jsem žádnou šarvátku, asi i to dodalo klid.
Jaké bylo podání rukou s Michalem Hudcem, s nímž jste měl konflikt?
Pro mě příjemné, pro něj asi ne, moc neměl chuť se bavit. Asi v něm doznívala ta porážka.
Až dosud v sérii vždy vítězil ten, kdo dal první gól. Tentokrát vás ale zřejmě úvodní trefa Jihočechů nerozhodila...
Trochu nás to zaskočilo, ale popravdě řečeno, o ten gól jsme si říkali. Nastoupili jsme do zápasu špatně, soupeř nás přestřílel ve velkém stylu, tohle bylo logické vyústění. Naštěstí nás gól Jirky Cetkovského nakopl.
Budějovice zápas ještě zdramatizovaly, báli jste se o vítězství?
Oni neměli co ztratit, věděli, že možná hrají poslední zápas sezóny, tam člověk nemůže být odevzdaný. V závěru jsme mohli dát gól mnohem dřív a bylo z toho drama, jako když hrála Sparta v Liberci.
Zdá se, že jste druhé semifinále pozorně sledoval.
Viděl jsem každý zápas série, když jsme zrovna nejeli do Budějovic.
Před finále budete mít zřejmě dva dny volna, jak se odreagujete?
Budu odpočívat, možná se stavím pozdravit rodiče doma na Slovensku.
Vaše manželka s dětmi jsou teď v Americe, dorazí na finále?
Teď lyžujou, ale já myslím, že dorazí.
