Článek
Finále play-off hrajete podruhé v kariéře, zažil jste před třemi roky v Magnitogorsku stejnou atmosféra jako nyní v Pardubicích?
Lidi v Rusku hokej milují a šílí z něj úplně stejně jako v Česku.
Vedli jste tehdy nad Omskem 2:0 na zápasy, přesto jste rozhodující, pátý duel prohráli na penalty. Straší vás to pořád ze spaní?
Když jsme vyhráli první dva zápasy, tak už všichni mysleli, že je hotovo, a pak zavládlo hrozné zklamání. Měli jsme to na dosah.
Existovalo v Rusku něco, co vám v Česku schází?
Hokejově je to úplně stejné. Magnitka byl špičkový ruský tým, Pardubice zase jeden z nejlepších u nás. Po životní stránce je to doma samozřejmě lepší, to se nedá srovnat. Občas si zavolám s bývalými spoluhráči, třeba s Varlamovem si přejeme pravidelně k Novému roku. Jinak nostalgií netrpím.
V Rusku jste se proslavil mohutným knírem v play-off...
Sedli jsme si tehdy se slovenskými spoluhráči Vaicem a Nedorostem a řekli si, co bychom mohli vyvést. Rusové se nejdřív smáli, ale pak už nám fandili. Chytlo se toho i vedení a na semifinále jsme si to museli přebarvit na červeno. Další rok fanoušci křičeli, jestli zase budu mít knírek.
A šel jste do toho znova?
To už na to nebyla moc nálada. Zase jsme v play-off narazili na Omsk, zase vedli 2:0 na zápasy a zase prohráli v pátém. Jen s tím rozdílem, že rozhodující gól nám dal v prodloužení Jarda Jágr.
Vidíte a v letošním extraligovém finále nosíte na zraněném palci stejný kus plastu, který chránil právě Jágrův zlomený malíček při mistrovství světa ve Vídni...
Já ten chránič měl jen na první zápas. Tlačil mě na tu zlomeninu, tak jsem ho radši vyndal. Prst pořád bolí a nemá čas se zahojit. Doufám, že finále ještě protáhneme, ale na druhou stranu už bych měl taky rád po sezóně. Bolest se ozývá při každém kontaktu s pukem.
Daří se vám v Pardubicích při play-off hokeji na chvíli uniknout?
Moc to nejde. Kamkoli přijdu, tak se všichni vyptávají, co ta Sparta? Hlavně že jsme vrátili sérii do Pardubic a Sparta nás nespláchla 4:0, to by byla hrozná ostuda.
