Trvaj: Trofej mě zaskočila, bez pomoci týmu bych ji neměl

Zaskočilo mě to, vůbec jsem zisk takové trofeje nečekal. Individuální ocenění potěší každého, ale je to zásluha týmu, bez kluků ze Znojma bych neměl nic.

Snad to spraví nějaký oběd pro mužstvo.

Tehdy jsme s Vítkovicemi došli až do finále, tím byla ta sezóna odlišná, jinak těžko s odstupem 5 let srovnávat. Cenu mám doma, občas je v té váze nějaká pěkná kytička...

Moc nesouhlasím s tím, když se říká, že o výsledku rozhodují gólmani. Když nepomůže tým, tak se v brance můžete rozkrájet, naopak často vás i mužstvo podrží. Musí to být propojené a nemyslím, že Znojmo je vyloženě defenzívní tým, snažíme se hrát dost aktivně, ale někdy jen dáváme málo gólů.

Určitě, bylo to dobré. Začali jsme skvěle, ale pak přišla velká krize a doslova za minutu dvanáct jsme vybojovali předkolo play-off, kdy už s námi nikdo nepočítal. Přešli jsme ale hladce přes Kladno, když jsme zahráli asi nejlepší hokej v sezóně, pak jsme hodně potrápili i Pardubice, takže celková spokojenost.

Zápasů jsem viděl dost a titul jsem přál Spartě. Hrála nejhezčí hokej a snažila se vnutit soupeři svou hru a nikdo nic neokecával, jako třeba někteří jiní soupeři, kteří narazili i na nás. Finále bylo hodně ofenzívní, ale titul je ve správných rukou.

Ani se mi nechce věřit, že jsem toho odchytal za rok nejvíc ze všech. Samozřejmě bych chtěl hrát play-off co nejdéle, po vyřazení jsem se snažil být co nejvíc s rodinou.

Chvíli jsem to rozhodnutí odkládal, ale když se můj stav nelepšil, musel jsem to udělat. Na šampionát nemohou jet hráči, kteří nejsou stoprocentně zdraví. Já pořád válčil s teplotami a neustále bral antibiotika. Nemělo cenu jít do toho.

Abych byl úplně zdravý, tak to bych potřeboval tak dva tři roky... Ale vážně, zatím ještě úplně fit nejsem, ovšem nejneoblíbenější část sezóny, letní přípravu, stihnu.

Mrzí, ale musím brát věci tak, jak jsou.

Určitě se doma dívat budu, pokusím se vidět co nejvíc utkání.

Ani ne, pořád mám plno elánu a chuť něco dokázat. Hokej mě baví jako dřív.

Rád bych u hokeje vydržel co nejdéle. Nejde ale plánovat, vždyť může přijít zranění, a pak třeba skončíte ze dne na den. Uvidíme, co bude.

Vždyť já ještě nic nevyhrál! Snad jen jednou Pohár Baltiky v Rusku, a to není moc. Bylo by úžasné třeba jednou zvítězit s týmem v extralize, ale ani to není pro každého.

Já to neřeším. Mám smlouvu ve Znojmě, tak nad tím nepřemýšlím.

Mám pronajatý byt, protože cesta domů trvá dvě a půl hodiny a v zimě ještě déle. Na Znojemsku je sice lepší ovzduší než v Ostravě, ale neuvažuji, že bych tam zůstal.

Kdysi jsem tam měl medvídky, ale poslední dva roky už jenom znak Znojma. Nepotrpím si na výstřelky, takže asi nic nového nebudu vymýšlet.

Když je zápas rozhodnutý, občas mám šanci se něčemu zasmát. Je ale pravda, že letos na srandu moc prostor nebyl, často jsme hráli hrozně vyrovnaná utkání.

Ne, hned odmalička mě to táhlo mezi tři železa a neměnil bych ani s odstupem času.

Za ty roky jsem si už na tlak zvykl. Je pravda, že když gólman něco podělá, tak to většinou už nejde napravit. I když člověk dostane hloupý gól, musí se z toho rychle oklepat, i když my jsme letos byli v pozici, že i jediná branka docela často něco řešila.

Zatím jsme to ještě neplánovali, v létě asi vyrazíme k moři, do tepla. Kvůli zdraví.

Hodně se věnuji rodině. Zkoušel jsem třeba golf, ale to jsem se dostal tak jednou dvakrát za rok na hřiště, což nemá cenu. Nejlépe se odreaguji odpočinkem doma.

Tak na to mohu říct jen: no comment...

Ještě jsem to neřešil. Zatím by mě nelákalo, kdybych jako Petr Bříza přešel do manažerské pozice, a neumím si představit ani to, že bych trénoval. Třeba časem názor změním.